"Cochon!" ozývá se z dlouhého hada lidí, který se až dosud způsobně plazil vymezeným koridorem. Lidí bučí a nadávají, pořadatelé zastavili proud novinářů a pouští dovnitř prominentní hosty. Hustě prší a každá vteřina je nesnesitelná.
Skupina nespokojených má vlastně štěstí, většina lidí v řadě má růžovou kartu, což je lepší nadprůměr. Nebožáci se žlutým a modrým vstupem se na projekci někdy ani nemusí dostat. "Tohle je naprostý nesmysl," rozčiluje se novinář z Chorvatska, "mohli by nás normálně pustit, ale chtějí, aby se psalo, že byl o filmy takový zájem, že se stály fronty."
Momentka z 65. ročníku festivalu v Cannes, tato ratolest řekla autorovi článku, že ho miluje, prchl.
Lidé čekají na vstup do kina na 65. ročníku festivalu v Cannes.
Verbální projevy jsou v Cannes časté. Nejhlasitější jsou zřejmě fotografové, kteří ve snaze ulovit pozornost herců ohromují terče svého zájmu těmi nejpodivnějšími výkřiky. Hvězdy si jsou ale dobře vědomy, že se jejich fotografie rozletí do celého světa a zubí se od ucha k uchu. Našponovaný výraz jim vydrží opravdu dlouho. Po nějaké době to působí poněkud děsivě.
S fotografy soupeří fanoušci natlačení kolem červeného běhounu. Organizátoři ho vyměňují až pětkrát denně. Po koberci hvězdy kráčí na večerní premiéry v kině Lumiére. Vytrvalci čekají na své idoly i celý den.
V lese žebříků se tísní všechny myslitelné generace, ti s fantazií poutají herce nepřehlédnutelným zjevem. Třeba čtyřčlenná skupina místních školaček zvolila vizáž koček, která zafungovala třeba na Marion Cottilardovou a na upíra Roberta Pattinsona. "Bruce Willis nebyl moc vřelý a vůbec k nám nepřišel, jen zamával z dálky," ventiluje svou nespokojenost jedna z nich.
Fanynky si festivalové Cannes užívají. A jejich rodiče? Ty prý celý ten zmatek spíš štve. Zvláštní skupinou, která našlapuje tiše a uctivě, jsou loudilové, ti u kolemjdoucích žadoní o lístky. Někteří se vás s výrazem Jehovova svědka zeptají přímo, jiní mají vysněný film napsaný na lístečku. I tady se vyplatí invence. Dva američtí studenti svou prosbu nenačmárali jen tak na kus papíru, ale oživili svou prosbu obrázkem žadonících koček.
Živo je i v sálech. Potlesk obvykle přichází při úvodní festivalové znělce a když se objeví jméno režiséra. Diváci o sobě dávají hlasitě vědět i během promítání. Kino se stává jediným organismem, který se leká, směje se a v případě, že je spokojeno, hlasitě tleská. Po projekci japonského filmu Like Someone In Love režiséra Abbáse Kjárostamího publikum mimořádně bučelo. Neukončené a svérázně podané vyprávění o starci a japonské prostituce některé diváky dokonce popudilo tolik, že pískali.
Bujará atmosféra bývá i na jachtách kotvících za Palais des Festivals. Večírky na vodě se pořádně prodraží, a to i v případě, že by na nich hostitel podával výhradně černý čaj. Za jeden den parkování zaplatí majitel údajně až 200 tisíc eur. Kdyby Sean Penn na své páteční charitě pro Haiti vyzval hosty, aby na čtyřiadvacet hodiny zvedli kotvy a ušetřené peníze věnovali na rozkvět karibského ostrova, mohl vybrat astronomickou částku.
Momentka z 65.ročníku festivalu v Cannes, koberec se mění až pětkrát za den
Večírkům prý příliš neholduje jedna z největších hvězd festivalové poroty Ewan McGregor. Večer bývá po všech filmech, které musí vidět, velmi unaven. Říká se také, že je tento skotský herec zaníceným a svědomitým sudím, který se tetelí hlavně u děl pro opravdu náročného diváka. Když připočtete, že McGregor neustále zamilovaně cukruje s manželkou po telefonu, vtírá se myšlenka, že musí mít kolem hlavy svatozář. Náhodné setkání po jedné z projekcí toto postižení vyvrátí. Představitel Obi-Wan Kenobiho ve Hvězdných válkách každopádně působí dojmem zaneprázdněného člověka. Podepíše se dvěma fanouškům a letí na další film. To německá herečka Diane Krugerová podle zlých jazyků při delších projekcích odpočívá na rameni svého partnera. Snad nespí.
Letos má porota v čele s italským režisérem Nannim Morettim rozhodně z čeho vybírat. Skvělý je film Jacquesa Audiarda Rust and Bone, který by Eva Zaoralová ráda získala pro Karlovy Vary. V pátek se nechala slyšet, že se jí líbil také film Reality, pod kterým je podepsán Matteo Garrone. Film o rodině, kterou zničí reality show ji ale nenadchl tak, jako Gomorraha. Za čtyři roky starý snímek dostal italský režisér cenu Grand Prix.
Cannes 2012Redaktor iDNES.cz Petr Kořínek píše z festivalu |
Skvělý je přetřásaný film Amour (Láska) Rakušana Michaela Hanekeho, který dojímá i drásá příběhem ženy, o níž se po utrpěné mrtvici stará manžel. Jeana-Louise Trintignat a Emmanuelle Riva jsou v rolích páru zápasícího s nevyhnutelným jedineční. Velkou pozornost na sebe strhl také film Jagten (Lov) dánského režiséra Thomase Vintenberga. Mads Mikkelsen jako učitel, který je neprávem obviněn ze zneužívání dětí, je dalším horkým kandidátem na hlavní cenu za výkon v hlavní roli.
Slyšet v Cannes češtinu není žádná vzácnost. Spisovatelka Tereza Brdečková sem jezdí už dvacet tři let. Podle ní bývá zahajovací film obvykle nejhorší, protože ještě všichni stojí frontu na akreditace. Otvírák Wese Andersona Moonrise Kingdoom o lásce dvanáctiletých dětí, které spolu utečou do divočiny, se podle ní bude líbit artovým i méně náročným divákům.
"Šarm toho, že je člověk ochoten se každoročně finančně zruinovat a způsobit si nepohodlí spočívá v pocitu, že jste svědkem něco mimořádného. Víte, co se děje ve světě skrze individuální tvorbu," svěřila se Tereza Brdečková. Zároveň si ale posteskla, že festival až moc sází na jména, která už do Cannes přijela několikrát.
Tlačenice na 65. ročníku festivalu v Cannes
Vítěz ještě zdaleka není jistý, přehlídka je sotva v polovině. Porotci ještě neviděli třeba Cronenbergův film Cosmopolis, ani snímek Andrewa Dominika Killing Them Softly. Brad Pitt v něm hraje zabijáka.
