Jméno francouzského režiséra Jacquese Audiarda je v Cannes pojmem. V roce 2009 si odtud odvezl zvláštní cenu poroty za vězeňské drama Prorok. Jeho poslední film Rust and Bone (Rez a kost) se natáčel jen pár kilometrů od místa konání festivalu, v městečku Antibes.
Marion Cotillardové role osudem zkoušených žen jdou a aktuální snímek to jen potvrzuje. Jak šestatřicetiletá Francouzka prozradila na setkání s novináři, nejdříve nevěděla, co si má o roli krásné Stephanie, která přijde kvůli nehodě o nohy, vlastně myslet. "Obvykle to tak nebývá, ale když jsem se dostala na poslední stranu scénáře, pořád jsem nevěděla, kdo vlastně Stephanie je," uvedla křehká herečka a upozornila, že jasno neměl ani samotný režisér a proto bylo nitro postavy třeba "objevit".
Dalším výzvou bylo přesvědčivě zahrát, že přišla o obě končetiny. Film je trikově přesný a vnucuje dokonalou iluzi, že Cottilardová nemá nohy od kolen dolů. Režisér se nechal slyšet, že pokud by technologie, kterým vlastně moc nerozumí, nebyly tak daleko, nechtělo by se mu do natáčení se zdravou herečkou vůbec pouštět. Pokrok ale umožnil natáčet bez zeleného plátna.
BLÍZCÍ. Marion Cottilardová a Matthias Schoenaerts na červeném koberci i na filmovém plátně.
Stephanie tak sedí na vozíku, koupe se v moři a později dokonce chodí s protézami. "Musíte si to prostě umět představit," vysvětlovala Marion, jak náročné pro ni bylo předstírat, že nemůže chodit. Jedním dechem chválila svého kolegu, Matthiase Schoenaertsa:" Je výjimečný herec, přeji mu ohromující kariéru."
Chce se dodat, že pokud bude belgický rodák v dalších filmech stejně přesvědčivý, jako v úloze chlapa od rány Aliho, čeká ho zářná budoucnost. Těžko uvěřit, že ten kultivovaný a zdrženlivý blonďák za mikrofonem je filmovou horou masa s poněkud tupým pohledem.
Ali je amatérský boxer, který utíká na sluncem zalitý jih Francie se svým pětiletým synem. Režisér Audiard vysvětluje, že v čase krize vlastně nemá jiný kapitál než své tělo a své pěsti: "Ve smyslu fyzické síly vlastně neodpovídá mým kritériím. Většinou si vybírám menší muže. Takže mě překvapilo, že jsem sáhl po tak osvaleném chlapíkovi."
Tým filmu Rust and Bone |
I když už má za sebou představitel Aliho ceny a úspěchy, natáčení s takovou hvězdou jako je "oscarová Piaf" se trochu bál. "Opravdu jsem se obával, že budu naprosto k ničemu. Když jsem navíc poprvé viděl Marion, jak sedí deprimovaná v kolečkovém křesle, říkal jsem si, že to nebude dobré. Nepochopil jsem, že dělá vše naplno a je už ve své roli," směje se dnes čtyřiatřicetiletý herec.
Ve stejnojmenném povídkovém souboru, kterým se snímek inspiroval, původně postavy Stephanie a Aliho vůbec nefigurovaly. Změnil se sice děj, ale barva a nálada knižní předlohy Craiga Davidsona zůstala podle tvůrců zachována. Vzniklo tak drama "o lidech, kteří se v čase krize chtějí najít."
Kontrast nepravděpodobného souznění obra, který se protlouká životem holýma rukama, a něžné ženy přitahované jeho primitivní silou, funguje dokonale.
Inteligentní jemnost a zranitelnost Cottilardové a hrubá maskulinita jejího protějšku do sebe přesně zapadají a dodávají filmu nesmírnou opravdovost. Láska s chutí krve nutí diváka zvláštní dvojici fandit, často ho dojme, i jím otřese. Ne jen kvůli úvodní scéně, v níž Stephanie přijde o nohy a probudí se šokovaná v nemocnici, ale často také v okamžicích, kdy si jde Ali vydělat na chleba v pouličním zápasu bez pravidel.
Když režisér říká, že násilí není samoúčelné, nelže: "Vím, že je divné říct, že nerad točím násilí, když se k němu v každém filmu vracím. Stephanie ovšem Aliho sleduje při boji, protože jí imponuje jeho odvaha, násilí jako takové by na ni dojem neudělalo."
Cannes 2012 - štáb filmu Rust and Bone (herci Matthias Schoenaerts, Armand Verdure, Marion Cotillardová a režisér Jacques Audiard)
Na otázku, kde se hvězdy stříbrného plátna učily vcítit do extrémních pocitů, s nimiž se většina lidí nesetká, Cottilardová kontruje: "Nedomnívám se, že jsou jejich osudy tak vzdálené každodenní zkušenosti většiny lidí. S každým z nás se život nemazlí a my se s tím musíme poprat. Všichni máme pud sebezáchovy a všichni usilujeme o štěstí. Pokud je to tak, pomůže vám to tyto dramatické situace překonat."
"Samozřejmě všichni zažíváme zkoušky. Někdy můžeme jako herci otevřít lidem nové cesty, kudy se vydat, a to dává naší práci smysl," říká Matthias o filmu, v němž se ona naučí být díky životní tragédii šťastná a z jeho oteklých úst poprvé zazní "Je t´aime", tedy miluji tě.
I přes poněkud přeslazený konec stojí za to si film Rust and Bone zapamatovat. Možná tento snímek neaspiruje na Zlatou palmu za nejlepší film, ale má velkou naději, že promění hlavní herecké ceny.
