Zdena Hadrbolcová (2007)

Zdena Hadrbolcová (2007) | foto: Michal Sváček, MF DNES

Zdena Hadrbolcová: Nemám ráda ženské spolky

  • 2
Zdena Hadrbolcová je herečka, která se nebojí rizika. Dokazují to i její docela odvážné role z poslední doby.

V Shakespearově Troilovi a Kressidě se Zdena Hadrbolcová mění v muže, ve hře Pískoviště v malou dívenku - obojí na scéně domovského pražského Divadla Na zábradlí.

S divadelním studiem Továrna se pustila do inscenace nazvané Česká pornografie. Menší, ale výraznou úlohu má také v Divadle v Řeznické v představení Tulení žena. Zkrátka má za sebou nabitou sezonu.

Česká pornografie je dramatizací novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj. Jde o nedějový monolog prostitutky, jehož hlavním rysem je vynalézavý, až artistní jazyk. Jak taková věc vypadá na jevišti?
Všechny jsme byly zvědavé, sama jsem si dlouho nedovedla představit scénář. Režisérku Viktorii Čermákovou kniha zaujala nikoli proto, že její hlavní hrdinka je prostitutka, ale protože je v ní řada ženských a mužských témat. Viktorie vytáhla jednotlivé motivy a situace. Mnoho příjemných hodin jsme strávily jen tím, že jsme se bavily o ženském a mužském světě. Mezi námi je velký věkový rozptyl - od mladých holek přes střední věk Evy Salzmannové až po mne. Debaty byly úžasné, protože nikdy nesklouzly do lascivnosti, vulgarity nebo protivného holčičího pochichotávání. Už od mládí nemám ráda ženské spolky, babince, na kterých se s chichotáním přetřásají intimnosti.

Co vás nalákalo na spolupráci v čistě ženském kolektivu?
Ráda si zariskuju a těšila jsem se na práci s Viktorkou, která má talent, úžasnou fantazii a prostorovou představivost. Při práci z ní vyzařuje zvláštní klid a má přirozenou autoritu, což "je podmínka, bez níž nelze" pro někoho, kdo vede. Přirozená autorita zdaleka není u režisérů samozřejmostí a ta falešná, to je příšerná věc.

Viktorie Čermáková nedávno režírovala jiný ženský projekt, Osm žen v Divadle Ta Fantastika. Nemohla si práci výhradně se ženami vynachválit. Nevznikají třenice, ženy, není-li v jejich středu muž, spolu nesoupeří...
Jistě, když přijde někam muž, ženy se začnou chovat jinak, například gesticky se promění. V knížce jsou v kontrastu dva světy, přirozený svět vypravěčky a svět dejme tomu moderní, kterému Hůlová říká digi.

Cítily jste při zkoušení nějaké generační rozdíly, třeba že mladší ročníky jsou automaticky tak trochu "digi"?
Myslím, že ten, kdo dělá divadlo, nemůže být úplně digi. Digi nejde s divadlem dohromady. Jistěže věková propast tu je. Nikdy jsem se nesnažila přiblížit se mladým lidem takovým tím podlézavým stylem, i jako dívce mi takové jednání připadalo hloupé. Mladé kolegyně se ke mně chovaly normálně, bylo to rovnocenné partnerství. Taky jsou to výjimečné holky, jedna z nich dokonce Evina žačka, tedy pedagogický úspěch.

Nakolik jde o feministické představení? Vy se považujete za feministku?
Řekla bych, že jsem samostatná. Zpětně jsem si uvědomila, jak jsem v mládí u "machistických" mužů mockrát narazila. Teď si mě ti "mladí kluci" (což je značný eufemismus, protože nejmladší už taky nejsou a v mém věku je mladší skoro každý) vyberou proto, že se jim líbí, jak hraju, a tohle napětí odpadá. Zůstává vzájemný respekt a sympatie. Paní profesorka Fabiánová nám říkala: "Režiséra musíte, holky, milovat!" Něco na tom je. Jistý druh "zalíbení" bez ohledu na věk musí být.

Ve hře Pískoviště hrajete holčičku. Jaké to je, převtělit se do malého děvčátka?
Normální. Míváme mylnou představu, že život běží v jedné lince od začátku do konce a nemůžeme "navštívit" sebe sama v minulosti či budoucnosti. Představuji si život jako pokoj, po kterém můžete volně chodit. V citové paměti přece máme uloženo, jací jsme byli. Je nesmysl, že vám někdo přisoudí, že je vám tolik a máte proto hrát to a to. Tak to přece není. Alespoň v divadle.

Máte štěstí na rozličné role, již jako starší dáma jste hrála v Divadle Komedie v Čechovových Třech sestrách jednu z nich, teď se neměníte jen v holčičku, ale také v antického generála Nestora v Troilovi a Kressidě...
Troila a Kressidu mám moc ráda, na rozdíl od některých kolegů, kteří si tuto hru bohužel příliš neoblíbili. Jiří Pokorný ji inscenoval provokativně a mě baví se toho zúčastnit. Jiří Pokorný ve funkci uměleckého šéfa Zábradlí skončil, divadlo zatím vede umělecká rada a nový šéf se bude hledat.

Co byste si pro Zábradlí přála?
Já už vzhledem k věku tak dopředu neuvažuji. Myslím si však, že na Zábradlí to nikdy neusne. Je tu ohromný genius loci, odehrála se tu část dějin moderního českého divadla. Odchodu Jiřího Pokorného velmi lituju, ale naše spolupráce nekončí.