Takže budete jezdit po premiérách a divadlo necháte na Matějovi?
Nemůžu nechat divadlo na starost bráchovi. Věřím mu ve všem, to ano, ale přece jen je to výtvarník, všecko by pomaloval! Celé září hrajeme Nachové plachty v Plzni ve velkém stanu. Stěhuji se tam hned po premiéře Vaterlandu. Film mám moc rád, ale divadlo považuji za své hlavní řemeslo. Nedovolil bych si zrušit termíny představení kvůli filmové nabídce nebo povinnostem spojeným s premiérou. Zničil bych tak práci několika lidem. Pak bych mohl těžko očekávat, že budou k našim závazkům také odpovědní. Rád přijedu 15. září na premiéru Horem pádem. Ale povídat si s diváky o působení loutkářů v českém hraném filmu mohu až v říjnu - pokud budou filmy ještě v kinech. Nebo bych mohl s Markem Danielem, který také hraje v obou, jezdit do rodin, které si koupí oba příběhy na DVD? Prý se něco takového připravuje.
Jak bratr nese vaši hvězdnou filmovou éru? S žerty, s obdivem?
Jsme si od útlého dětství věrnými diváky. Utahujeme si ze sebe, obdivujeme se, kritizujeme a radíme si. Je to vlastně naše společné „hvězdné období“. Zocelil se po Akumulátoru 1, teď už se drží dokonale. Občas za mě i něco nafotí nebo dá rozhovor. Médiím je to fuk a hlavně to nepoznají. Když dělám dva filmy najednou, musí za mě zaskočit i při natáčení. To se nedá prostě stihnout! Já za něj zase vytřu schody. U dvojčat je to úplně normální.
Rozdílnější filmy než Vaterland a Horem pádem si lze těžko představit. Našel byste přesto nějaké styčné body mezi nimi?
To je velice složitá otázka. Posuzuji často věci, jichž jsem součástí, pocitově, jestli je mi dobře, nebo se trápím. Filmová práce může a měla by být rozlišována dalšími kritérii. Ale pak bych musel odpověď rozvrstvit na několik stran deníku a nezbylo by místa na ostatní herce, tvůrce, politiky, fotbalisty. Takže styčnými body se pro mě stali lidé. Pracovali v odlišných podmínkách, Vaterland je nízkorozpočtový debut, Horem pádem film po právu dobře zajištěný. Svou dovednost mohli uplatnit za úplně jiných okolností. Ale to jsem mohl pozorovat jen já, protože jsem byl jedním zadkem na dvou posvíceních. Přesto měli jedno společné: absolutní nasazení a profesionální přístup. Nemohli svou práci dělat jen pro peníze, nikdy neztratili vzájemnou důvěru. A to mě baví. Takové práce a lidí si vážím.
V obou rolích působíte tak trochu jako „člověk odjinud“, víc jako pozorovatel událostí než jejich aktér. Je to náhoda, metoda, můj omyl nebo váš záměr?
Já nevím, proč mě kluci do těch rolí obsadili. Podívejte se na mě: copak vypadám, že jsem odjinud? Vždyť jsem zdejší?! Ale váš omyl to myslím není. Můj záměr určitě ne. Metoda to asi taky není - takže to bude pravděpodobně náhoda. Nebo nehoda? Ale to už by nemohla být náhoda! Protože nehoda není náhoda. Promiňte, trochu jsem se do toho zamotal. Už sedím dvě hodiny u počítače, malí bráchové Jimmy a Andy chtějí hrát Shreka a pořád se ptají, kdy už budu? Oni si vždycky rozeberou postavy Shreka a Fiony, na mě zbude osel. A pak mě porazí!
Viděl už váš i jejich otec Miloš Forman oba vaše filmy - a co říkal? Je pro vás jeho názor důležitý, nebo jste ještě v přirozené synovské opozici vůči otcovským autoritám?
Táta je dobrý a upřímný kritik. Nikdy jsme, pokud se pamatuji, v synovské opozici vůči otcovským autoritám s Matějem nebyli. K tomu v našem společném životě nebylo asi dost místa a příležitosti. Myslím, že když nám občas něco pochválí, nedělá to jen proto, aby nám udělal radost. A jestli ano, pak to teda dělá perfektně, protože mu to věříme. Táta je zvyklý kritiku hlavně přijímat. A takoví lidé si zpravidla uvědomují, v čem může kritika pomoci nebo ublížit. Věnují tedy svou pozornost i názor podstatě, nikoli pomluvám a osobní exhibici, i když to zůstává samozřejmě také jen jejich názorem a nemusí to vůbec platit za obecnou pravdu. Přál bych si, aby táta viděl i Vaterland. O Horem pádem napsal Petrovi Jarchovskému a Hřebejkovi, že to je ten nejdojemněji představený obraz „čecháčství“, jaký kdy v českém filmu viděl - včetně svých filmů. Myslím, že se mu ten film upřímně a hodně líbil.
Odhadnete, který z obou filmů dopadne lépe u kritiků, u diváků a který vám může vynést i Českého lva?
Oba mám moc rád, i když jsem je ještě neviděl, nerad bych z nich nějakými spekulacemi dělal konkurenty. Naštěstí jsou úplně rozdílné. Spojuje je jen jedna věc. Režiséři jsou sympaťáci, dobrodruzi a zároveň poctiví pracanti. Nespokojí se s polovičatostí a pro dnešní dobu tak běžnou průměrností. Dělají na dvě stě procent, protože vědí, že jedině tak mají naději na stoprocentní výsledek. A se lvem na mě vůbec nechoďte! Máme doma pět psů, dvě kočky, dva králíky, krysu a dva ptáčky. Kdo se má o ta všechna zvířata už teď starat? Hlídat jedno, aby nesežralo druhé? Kdepak lva nebo třeba i medvěda, to by mě doma hnali, a na lodi taky být nemůžou. Mají-li mí herečtí kolegové zahradu, ať si je rozeberou. U každého z nich by lvům i medvědům bylo krásně.
 Petr Forman ve filmu Vaterland - Lovecký deník. |
