Zatímco v Polsku jsou Wojtylovy hry poměrně často uváděny (Před zlatnickým krámem se za posledních pětadvacet let hrálo desetkrát), v Česku jako první uvede hru ve formě scénického čtení příští středu ve své zkušebně pražské Divadlo v Dlouhé.
Muž, kterého později celý svět znal jako ikonickou postavu, miloval divadlo od mládí, a dokonce uvažoval o profesionální herecké dráze. V době nacistické okupace Wojtyla působil jako zapálený herec v souboru Rapsodického divadla Mieczyslawa Kotlarczyka.
"Herectví naučilo Wojtylu dobrému vystupování na veřejnosti," říká režisér inscenace Petr Lanta. "Podzemní" divadlo posilovalo své publikum polskou národní klasikou a Kotlarczykova víra v sílu a dokonalost slova ovlivnila všechna Wojtylova dramata. Napsal jich celkem šest – od první ztracené prvotiny David po Vyzařování otcovství, které mělo premiéru v roce 1983.
Před zlatnickým krámem, jedno z vrcholných děl, napsal Wojtyla pod pseudonymem Andrzej Jawien v roce 1960, kdy působil jako biskup v Krakově. Jde o poetické, básnické a monologické drama, jehož tématem jsou partnerské vztahy a láska.
"Jde vlastně o hlasité upřímné uvažování a sebezpytování postav, které přechází místy do dramatu," popisuje Petr Lanta.
Hrdiny příběhu jsou tři páry představující zároveň dvě generace. Manželé Anna a Štěpán, kteří se sobě zcela odcizili a nakonec se rozejdou. Tereza a Ondřej, jejichž soužití přetrhne Ondřejova smrt.
Pro Terezu však Ondřej nezemřel a nikdy se znovu neprovdá. Poslední dvojicí je Kryštof, syn Terezy a Ondřeje, a Monika, citově poznamenaná dcera z pošramoceného manželství Štěpána a Anny.
V dramatu vystupují i další symbolické postavy – Adam, který je prý trochu Wojtylovým alter egem, průvodcem a ochráncem bloudících duší, a zlatník, který váží nejen snubní prsteny, ale také lidská srdce.
"Teolog Jindřich Veselý, se kterým jsem řadu věcí konzultoval, mě upozornil na fakt, že ta hra je ´anti-sixties´. V době volné lásky a pocitu, že všechno je dovoleno, Wojtyla napsal text o odpovědnosti. Uvědomoval si nebezpečí plynoucí z této zdánlivě bezbřehé svobody, která způsobuje, že člověk tápe. Dnešní rozpad hodnot mu dává za pravdu, že v tomto jsou šedesátá léta zlým dědictvím," soudí Petr Lanta.
Wojtylovy hry jsou přirozeně silně ovlivněny vírou, v žádném případě však nejde o křesťanské agitky. "Způsob, jakým popisuje partnerské vztahy, je realistický, nejde jen o symbolické drama. Dialogy jsou prý často odposlechnuté ze života," vysvětluje režisér. V Americe prý dokonce pasáže z této hry rádi využívají oddávající ve svatebních projevech.
Scénické čtení v Dlouhé nebude podle Petra Lanty "divadlem v křesle". "Chci i s omezenými prostředky vytvořit na scéně co nejvíc divadelní magie. Má představa je, že se děj odehrává v horské chatě, možná v její sušárně, což mi prostor zkušebny Divadla v Dlouhé dobře umožňuje," dodal Lanta.
