Michl (obal)
Hudebník oslaví 15. ledna tohoto roku pětašedesáté narozeniny a je tedy zřejmé, že má hodně odžito. Jeho Vzpomínky na léta nejen v undergroundu, jak zní podtitul knihy, mají více než 400 tiskových stran jeho vlastního textu, o další bezmála polovinu tohoto počtu je rozšiřují přetisky novinových článků a recenzí, podrobný rejstřík a zejména obrazová příloha.
Ta kromě fotografií (pravda, většinou nepříliš kvalitních, což je ale vzhledem k okolnostem, za nichž byly pořázeny, zcela pochopitelné) oobsahuje i fotokopie dokumentů, které se k Michlovi a undergroundu vztahují, ať už se jedná o soudní spisy či stránky estébáckých záznamů z Archivu bezpečnostních složek. Fakt, že se Michl snaží právě nejrůznější "horké brambory" vždy dokládat údaji z těchto dokumentů, patří k hlavním pozitivům knihy.
Michl prošel - vlastně jako jediný z muzikantů - všemi čtyřmi nejzásadnějšími kapelami českého undergroundu. Nejcitelnější stopu zanechal v Umělé hmotě, hrál ale i s DG 307, Plastic People of the Universe a po jeho nárazovém znovuobnovení dokonce i s "předundergroundovým" Knížákovým Aktuálem.
Otakar Alfréd Michl na snímku ke 30. výročí Charty 77
Na rozdíl od drtivé většiny svých hudebních přátel a spolupracovníků má navíc i formální vzdělání, byť nedokončené (Vysoká škola ekonomická) a zatímco ostatní pracovali, pokud vůbec, vesměs v dělnických profesích, jemu se jakoby zázrakem dařilo proplouvat těžkými dobami jako programátor výpočetní techniky. I v tom je Michl výjimečný a proto jeho paměti stojí za přečtení.
Zjevně "sloní" paměť Michlovi v mnoha situacích dovoluje vyprávět prožité příběhy do udivujících detailů. Namátkou které písničky se na jakém koncertě hrály, jaký alkohol se na kterém večírku vypil a kolik ho bylo, ale třeba i za kolik korun a haléřů nakoupil od veksláků bony, aby si v Tuzexu mohl koupit kvalitní mikrofon.
Otakar Alfréd Michl v Rychnově v roce 1977 jako člen Plastic People of the Universe
Přesto se Michl hned na úvod jistí omluvou: "Vzhledem k tomu, že jsem si nevedl žádný deník ani nečinil poznámky, dovoluji si požádat čtenáře o shovívavost. Navzdory skutečnosti, že jsem byl v období znovushromažďování policií zabavených materiálů pro svou dobrou paměť často využíván, nemohu zaručit, že se všechny události seběhly přesně tak, jak jsou popisovány."
A dodává i to, co je samozřejmě vždy nutno zohledňovat v oboru orální historie: "Navíc ve mně některé z událostí po všech těch létech vybudily silný emotivní náboj, v důsledku čehož může jejich vylíčení nést jistý díl fabulace."
Otakar Alfréd Michl s Milanem Hlavsou jako člen DG 307 v roce 1976
Otakar "Alfréd" Michl samozřejmě není ani historik, ani spisovatel. Bez znalosti rukopisu je těžké odhadnout, kolik práce na něm nechala spisovatelka Hana Lundiaková ve funkci redaktorky knihy, a kolik odborný konzultant, historik Petr Blažek.
Přes jistě relevantní výhrady, že na mnoha místech by se asi dalo krátit a možná i lépe formulovat, patří nakladatelství Pulchra (jež mimochodem ve stejné době vydalo další pro underground zásadní svazek, totiž texty Miroslava "Skaláka Skalického, více zde) poděkování, že vydalo další autentický dokument, který zábavnou i mrazivou formou přispívá k mapování podstatné výseče moderní české historie a kultury.
