Ne všichni Formana, který zemřel v pátek v 86 letech, poznali osobně, ale jeho filmy uctívaly generace českých filmařů. „Po celé mládí mi visel v pokoji jediný filmový plakát – Amadeus. A na něm mystická postava Mozartova otce ukrytá pod maškarní maskou s náručí otevřenou k objetí,“ vzpomíná režisér Jiří Strach.
„Forman to dokázal: sirotek z Čáslavi točí nejlepší filmy na světě! A jestli to dokázal on, pak to je možné a žádný bolševik to nezastaví,“ vysvětluje, jakým symbolem se Forman stal pro následovníky.
„Byl vzor talentu, řemesla a hlavně svobody. Jako jeden Jaromír Jágr zažehne v generaci kluků touhu po hokeji, Miloš Forman je vpravdě tvůrcem jedné filmařské generace, která chtěla být jako on. Radimem Špačkem počínaje přes Jiřího Vejdělka a Bohdanem Slámou konče. Všichni jsme Formanovy děti – a on je ten náš otec pod maskou na plakátu Amadea, který nás všechny objímá,“ shrnul Strach.
Snít výš, než na co máš
Jeho slova potvrdil i Tomáš Vorel. „Osobně jsem Formana nikdy nepotkal. Ale jeho filmy mocně zasáhly mé mládí, mé dospívání. A rozhodly, abych taky nějaký ten film zrežíroval. Takže díky, pane Formane,“ vzkázal režisér.
„Je mi smutno. Jako vždy, když odejde skvělý člověk za bránu nebeskou. Ale u prostřeného stolu na obláčku už začal mejdan se spoustou kamarádů. Miloš Forman tam teď určitě sedí s Václavem Havlem, Janem Třískou, Jánem Roháčem A s mým tátou Radúzem Činčerou. A jeho báječné filmy nás budou provázet neustále, stejně jako jeho chytré myšlenky,“ věří dokumentaristka Alena Činčerová.
Následující Formanův výrok si Činčerová dokonce zapsala: „Člověk musí snít vejš, než na co má. A jestliže to pak dokáže, může bejt třeba hrdej a popožene ho to dopředu.“
