V televizním seriálu Jeeves and Wooster ztělesnil důvtipného komorníka Stephen...

V televizním seriálu Jeeves and Wooster ztělesnil důvtipného komorníka Stephen Fry (vlevo) a jeho pána Hugh Laurie | foto: Granada Television

I nový Jeeves zůstává duchaplný. Nevadí, že je tak trochu falešný

  • 0
Říct, že komorník Jeeves je jednou z nejpopulárnějších literárních postav dvacátého století, nevyžaduje příliš odvahy. I když jde o "pouhé" humoristické čtení. A díky Sebastianu Faulksovi vstoupil i do století jedenadvacátého.

Jeeves a svatební zvony

Úspěšný britský spisovatel Sebastian Faulks totiž jako poctu původnímu autorovi jeevesovských povídek a románů Pelhamu Grenvillovi Wodehouseovi napsal v roce 2013 knihu Jeeves a svatební zvony, kterou nyní v českém překladu Jana Klímy vydalo Argo.

Mezi čtenáři – fanoušky wodehouseovského světa plného nesmělých mladých pánů, přitroublých lordů a žádoucích, leč zadaných krasavic – se bezpochyby najde dost takových, kteří budou přistupovat k „falešnému“ Jeevesovi s krajní nedůvěrou. Je to samozřejmě věc vkusu. Jisté však je, že Faulks rozhodně neoral žádnou nedotčenou půdu.

Fantomas a Saturnin

Výjimečné literární postavy vždy žijí vlastním životem a jejich původní autor nad nimi, zejména po své smrti, ztrácí vládu. Vezměme si třeba už jen to, co se stalo se slavnými detektivy. Takového Sherlocka Holmese si vzala více či méně úspěšně „do pera“ řada autorů včetně našeho Rudolfa Čechury.

Jean Marais jako Fantomas

Stejně tak - obvykle „bez dovolení“ - cestují, a to často se značnými posuny oproti originálu, literární postavy odpradávna do filmu či televize. Fantomas, jak jej původně na začátku minulého století napsali Marcel Allain a Pierre Souvestre, byl původně opravdu krvelačný zločinec, nikoli postava z francouzských komedií.

Nick Carter byl na přelomu 19. a 20. století v šestákových sešitových vydáních skutečně geniální detektiv, nikoli ten vychloubačný otrapa z Adély, co ještě nevečeřela. A Phil Marlowe je v knihách taky trochu jiná liga než Marhoulův, respektive Hanákův Mazaný Filip.

Ve filmovém přepisu Saturnina ztělesnil titulní postavu Oldřich Vízner.

A jak je to s Wodehousem, tedy konkrétně Jeevesem? Nemusíme chodit daleko. Je přece veřejným tajemstvím, že Zdeňka Jirotku právě Jeeves inspiroval k jeho nejznámějšímu dílu a jedné z nejpopulárnějších humoristických knih, které kdy v češtině vůbec vznikly, k Saturninovi.

Tento „typicky anglický“ komorník se vlastně skoro v ničem od svého předobrazu neliší: je také mnohem inteligentnější a po všech stránkách schopnější než jeho pán, je schopen předvídat všechna jeho přání i svízele, do kterých se dostane, na každou situaci má dokonalý plán, který vždycky vyjde, neboť přemýšlí několik pomyslných tahů dopředu.

Pelham Grenville Wodehouse

Stejně tak do wodehouseovského panoptika přesně zapadají i další Jirotkovy postavy. Tedy Saturninův mladý pán, u kterého přesně nevíme, odkud čerpá finance, zprvu nedosažitelná, nakonec však získaná slečna Barbora, nesnesitelná teta Kateřina, její syn, nafoukaný nekňuba Milouš, a nakonec i dědeček, který není lordem jen proto, že u nás nikdy žádní lordové prostě nebyli.

Zdeněk Jirotka samozřejmě Wodehouseova díla znal. V češtině se jeho knihy začaly objevovat od poloviny 20. let, v následující dekádě už jich vyšla řada. Když tedy na svém Saturninovi, který poprvé vyšel roku 1942, pracoval, rozhodně měl kam jít pro inspiraci.

To samozřejmě nikterak nezpochybňuje, že Jirotkův Saturnin je jedna z nejzábavnějších českých knížek své doby, autor se do typického anglického slovního i situačního humoru strefil dokonale a bezesporu do něj vnesl svůj osobní šarm.

Ostatně, ani sám Pelham Grenville Wodehouse nežil jistě ve vzduchoprázdnu a nepostavil svůj literární „mustr“ (neboť kdyby pro nikoho jiného, právě pro něj platí, že celý život psal de facto jednu jedinou knihu, ať už s Jeevesem nebo bez něj) na zelené louce.

Oscar Wilde

Připomeňme jen, že Jerome Klapka Jerome vydal své Tři muže ve člunu v roce 1889, tedy třináct let před Wodehouseovou prvotinou The Pothunters, a z roku 1895 pochází divadelní hra Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa, která kromě mimořádných dialogů (jakých, při vší úctě, Wodehouse nikdy nedosáhl), představuje v krátké úvodní sekvenci komorníka, jenž jako by pozdějšímu Jeevesovi z oka vypadl.

Třešničkou na dortu je, že Klapku, Wildea i mnohé Wodehouseovy knihy do češtiny mistrně převedl J. Z. Novák (1912–2001), který tak všem svým následovníkům, překladatelům klasického anglického humoru, nastavil proklatě vysokou laťku.

Stejný jako vždycky

Sebastian Faulks představuje bondovku Peklo pro zvané (Londýn, 27. května 2008)

Nyní si tedy můžeme česky přečíst, jak se s Jeevesem vypořádal Sebastian Faulks (1953). Spisovatel protřelý nejen vlastní tvorbou, ale i jednou předchozí knihou podobného typu. U příležitosti stého výročí narození Iana Fleminga byl totiž v roce 2008 požádán jeho dědici, aby napsal další román o Jamesi Bondovi. Stalo se pod názvem Devil May Care (Peklo pro zvané) a výsledkem byl úspěch.

Jeeves a svatební zvony přináší tradiční eskapádu bláznivých situací, bojů o dívky i o peníze, ohlašovaných i rušených zasnoubení i duchaplně vtipných dialogů a „hlášek“. Jestliže tu a tam něco zadrhne, padá to spíš na vrub překladatele, který měl více dodržet „zavedené pořádky“ wodehouseovského světa. Vždyť třeba tak často zmiňované Drones je náš starý známý Klub Trubců.

Jeeves a svatební zvony

Knihu si můžete objednat v našem eshopu za 228 Kč.