Industriální nálada potemnělé haly, kde obrovský prostor vyplňují světelné a hudební efekty, versus uzavřený svět divadla, kde se diváci tísní v úzkých řadách. Anebo jinak: velkoryse vyzdobená volně přístupná zahrada se spoustou tajemství versus lineární děj. Rozdílné přístupy mohou shodně vést k velkému diváckému zážitku. Že je divadlo něco víc než jen nudně odříkávaná klasika, je třeba přesvědčovat další a další generace. A propadnout jeho kouzlu může být v dnešní době snazší než dříve. Do hry totiž stále výrazněji vstupují dva atraktivní žánry skrývající se pod zatím nepříliš známými slovy site-specific a imerzivní divadlo.
To první angličtiny znalí snadno rozklíčují – je to představení hrané mimo tradiční kamennou scénu, v plenéru či ve vysloveně nedivadelním prostoru (například opuštěné továrně či na nádraží). A zatímco site-specific pouze upravuje zasazení (čímž si většinou dopomáhá k neopakovatelné atmosféře), s imerzivním divadlem je to složitější. Žánr, kde se divák vnoří do děje, komunikuje s herci a může být aktivní součástí hraní, zcela stírá rozdíl mezi jevištěm a hledištěm a svým způsobem zcela popírá tradiční pohled na divadlo.
Imerzivní divadlo nabídla před lety Vila Štvanice, kde Ivo Kristián Kubák zpracoval Golema, soubor VOSTO5 uvedl v bývalé Baráčnické rychtě Dechovku a nyní jej hodně zpopularizovalo uskupení Pomezí, které zaujalo stejnojmenným loňským projektem zasazeným do tří pater vybydleného karlínského domu. Pro svobodné možnosti, které vybydlené domy skýtají, tak imerzivní divadlo často bývá zároveň i site-specific.
Všechny tyto zmíněné kusy (jakož i další tvorba Pomezí - o uskupení více zde) byly okamžitě vyprodány a setkaly se s obrovským úspěchem. Mladé generaci diváků odrostlé na počítačových adventurách, RPG (takzvané hry na hrdiny), ale třeba i skautských celotáborových hrách, je styl interaktivního divadla, kde musí na vlastní pěst pátrat po tajných skrýších a odhalovat příběh kolem neustále se míhajících postav, velice blízký. Ostatně jeden z tvůrců Pomezí Štěpán Tretiag nedávno pro časopis SAD uvedl, že imerzivní divadlo mu připomíná skauta: „Jakožto vedoucí jsme hráli na postavy, aby se ti mladší, které jsme vedli, na ně taky naučili hrát.“
Imerzivní kusy |
Vedle odborné veřejnosti a pravověrných milovníků divadla zaujme standardní divácký vzorek takových představení nízkým věkovým průměrem. Zatím se však nezdá, že by se těchto specifických divadelních odvětví chytilo některé zavedené divadlo.
Zbyhoň i Töpfer s Havlovou
A co tedy naše přední scény, z nichž některé se často zaklínají tím, že chtějí mladého diváka oslovit, v nové sezoně nabízejí? Mezi novinkami zrekonstruovaného Divadla Na zábradlí zaujme česká inscenace Bernhardova veledíla Mýcení či Grassův Plechový bubínek, Švandovo divadlo plánuje Schillerovy Úklady a lásku i Wildeův Obraz Doriana Graye. Strašnické divadlo si vzalo velké sousto v případě adaptace Lemova sci-fi eposu Solaris.
Na Vinohradech v této sezoně lákají na nastudování broadwayského hitu Lev v zimě s Tomášem Töpferem a Dagmar Havlovou. První scéna pak dá svou mystifikací a la Rukopisy Zbyhoň! velkou příležitost novému kmenovému režisérovi Janu Fričovi. Událostí zde bude i jeho nastudování Fausta či Maryša v podání Jana Mikuláška.
Národní divadlo Brno zve diváky třeba na nastudování Homérovy Odyssey nebo kvintet textů Hoří v sadě rodném květ, na kterém se vedle dalších podílí režisérský výkvět Nebeský–Pitínský–Františák. Oceňovaná ostravská Aréna nabídne třeba Havlovo Vyrozumění, královéhradecký Klicperák Bratry Karamazovy v režii dua SKUTR, pražské Studio Hrdinů Macochu připravenou podle novely Petry Hůlové.
V plzeňském Divadle J. K. Tyla určitě vzbudí rozruch kus nazvaný 50 odstínů (České porno). Na projektu Honey pracuje Dejvické divadlo ve spolupráci s Cirkem La Putyka. A Studio DVA už oblepilo Prahu plakáty lákajícími na Vzhůru do divočiny, novinku s osvědčeným duem Roden–Krausová.
Samé lákavé kusy, slibující další zajímavou sezonu. Ale příliš interakce zde nenajdete. Náznak lze spatřit ve speciální nabídce Národního divadla, které před časem uvedlo sérii Nová krev, kdy diváci mohli procházet jeho scénami, aby potkávali herce v nezvyklých prostorách hrající třeba scénku z historie naší první scény. V nejbližší době chystá Národní na 12. září v rámci programu ND+ další procházku po pražských místech spojených s Boženou Němcovou u příležitosti reprízy kusu Jako břitva (Němcová). První večer ve stylu zmíněné Nové krve plánuje první scéna až na Vánoce.
Zaujme i brněnské nastudování Vančurova Rozmarného léta, které Národní divadlo Brno směřuje do cirkusového stanu v parku Lužánky. Zájemci o opravdové imerzivní divadlo tak musí zřejmě opět do Prahy, kde uskupení Pomezí chystá novinku do zpřístupněné Winternitzovy vily.
Jistě, zmíněné moderní žánry hrají hodně na efekt. V divadle jde samozřejmě stále především o tvůrce – užít si dialogy z Hamleta či znovu zakoušet beznaděj Čechovových postav nikdy nenahradí sebelepší scéna či bojovka v prázdném domě. Je to však ideální způsob, jak chytit nejmladší generaci a přitáhnout ji k výsostnému umění, bohužel stále často beznadějně uvězněnému v suchopárných školních osnovách či povinných návštěvách dopoledních představení.
Záběr z premiérového uvedení imerzivního kusu Pozvání v pražské Usedlosti Mazanka
