RECENZE: Piráti z Karibiku potřetí, hraví jako děti

Přes úmornou délku se film Piráti z Karibiku: Na konci světa, který jde do kin zítra, přehoupne triky, žertíky a naklonovaným Deppem.

Možná je režisér série Piráti z Karibiku Gore Verbinski „jen“ řemeslník, ale své řemeslo zná opravdu dobře. Ví, že potřebuje silný začátek, překvapivý konec a doprostřed výplň velkých efektů s vtipnými drobnostmi, tak řečenými vychytávkami.

Pohled iDNES.cz

Piráti z Karibiku mrazivě baví i potřetí

Zní to jednoduše, ale trefit všechny přísady v pravém poměru je kumšt. Zvládl to i napotřetí, přestože mu z hrnce zábavné směsi občas přetečou nadmíru bobtnající historka a nastavovaný čas.

Jack v Kafkově říši
Nicméně opěrné body si Verbinski pohlídal. Otevření nového příběhu s podtitulem Na konci světa má tak mrazivou sílu, až se člověk zarazí, zda vešel do správného sálu. Která komedie si dovolí začít dítětem pod šibenicí a zpěvem tichého vzdoru, kterému utne dech oprátka?

Piráti z Karibiku: Na konci světa

70 %

USA, 2007, 168 minut

Režie Gore Verbinski

Hrají Johnny Depp, Orlando Bloom, Keira Knightley, Yun-Fat Chow

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.1

Následující obraz z Číny zase skoro děsí přízračnou exotikou; teprve když se zpod hladiny vynoří staří dobří známí v čele s dvojicí filozofů-amatérů, vrátí se Piráti na svou pevnou půdu půvabné nadsázky. Keira Knightley ji zahájí etudou, kdy ji odebírání zbraní svlékne do negližé; v páře se vyvalují asijští korzáři porostlí houbami a škeblemi coby symbol zahnívající dekadence a úpadku; tamní partě velí Yun-Fat Chow, jemuž vystouplé jizvy dodávají „kruťáckou“ přitažlivost.

Za dlouhé řeči o tom, že Britové vyhlásili světovému pirátstvu válku, se dostaví odměna v podobě bitky s vtipnými prostřihy, jako je obří nálož v náručí trpaslíka. Rychle se připomenou další stavební kameny dobrodružné pohádky: opička s papouškem i obě lodi, impozantní Bludný Holanďan a Černá perla, jejíž posádka si v sevření ledovců ulamuje zmrzlé prsty. Krakonošovitý Bill Nighy si utírá slzu chapadlem – ale pořád někdo chybí.

Až sladkým skokem přes černé plátno a velký detail nosu na bílém pozadí nastupuje klíčový kapitán Jack čili Johnny Depp v téměř kafkovské, ba umělecké reportáži z jiného světa – dejme tomu očistce. Namnožen na desítky Deppů je velitelem i lodníkem, důvěrně se sbližuje s kozou, vláčí loď pískem mezi armádou krabů, zkrátka sehrává neskutečné halucinogenní sólo v neskutečném světě, odkud elegantním žertem sklouzne zpět do reality. A v ní už baví s týmem, třeba v klauniádě dvou šéfů jedné lodi.

Tatík s kytarou
Aspoň párek nápadů s velkým N má Verbinski pokaždé; tentokrát se vedle naklonovaného Deppa, který s mozkem v ruce ztělesňuje cosi mezi lynchovským výjevem a Hamletem, povedlo jedinečné rozhoupávání korábu. Zato děj zdržují Britové a nepřehledná změť vzájemných dohod a zrad – divák si musí opakovat, že kvůli věcné logice si Piráty přece neoblíbil.

Pokud je miluje za hravost, pookřeje v druhé půli, kdy v Městě vraků, připomínajícím vánoční stromeček, pořádají sněm a volby. Tady už téměř vystupují z rolí, hrají si na politiku či Shakespeara a Keith Richards s kytarou coby tatíček Deppova hrdiny prohodí se synem pár vět o mamince – ale ty vážně stojí za to!

Piráti z Karibiku

Recenze filmové série

Prokletí Černé Perly 75%

Truhla mrtvého muže 70%

Na konci světa 70%

Na vlnách podivna 50%

Trochu nedotažený motiv představuje bohyně Kalypso: schází ve vrcholné seči, která rytmus vyprávění znovu vžene do obrátek. Když za svobodu šturmuje krásná Keira pod vlajkami s kostlivci na nesčetně veselých způsobů, nemůže selhat: probuzená stavovská čest hrdlořezů je málem dojemná.

Ve víru malströmu se plátno skoro hýbe, souboj Deppa s Nighym na stěžni bere dech – ale znovu, ti dva svou výslovností i výrazem hlavně skvěle baví; i sebe. Provokují se a předhánějí jako malí kluci, vlastně už si z Pirátů udělali vlastní soukromou hru. To je na ní nejsladší, proto by měla skončit. I přesto, že nečekaný, leč šikovný a baladicky laděný závěr milostného trojúhelníku nechává vrátka k případnému čtvrtému dílu.