RECENZE: Dýchavičné Piráty z Karibiku nespasí už ani Johnny Depp

Kdyby se soutěžilo o titul "zklamání roku", noví Piráti z Karibiku by byli žhavým kandidátem. Čtvrtý díl s podtitulem Na vlnách podivna se sice slibně rozjede, pak ale jako by mu někdo stáhl plachty. Rob Marshall natočil film, který má blíže ke šlapání vody v bahňáku než k majestátní plavbě oceánem.

Velikášská kampaň, která předcházela premiéře, nadělala víc škody než užitku: trailery, fotkami a bonusovými scénami si producenti vystříleli všechny trumfy a na diváka v kině už toho moc nezbylo.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

50 %

USA, 2011, 131 min

Režie: Rob Marshall. Hrají: Johnny Depp, Penélope Cruz, Geoffrey Rush

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.6

Kdyby se o pokračování Pirátů nemluvilo v superlativech půl roku dopředu, možná by výsledné rozčarování nebylo tak výrazné.

Na druhou stranu zklamání by přišlo kampaň nekampaň. Scenáristé totiž napsali tak špatný text, že s ním režisér ani herci nemohli moc udělat. A že se snažili! Jako by si řekli, že přidají všude, kde chyběla invence autorům.

Souboj střídá souboj, honička honičku, efekt další efekt... Když úvodní hororovou lekačku vystřídá dynamická pasáž z Londýna, srdce pirátského fanouška zajásá. Vtipná a zároveň napínavá scéna, v níž Jack Sparrow s výrazem splašené veverky prchá přes střechy drožek před pronásledovateli, je přesně onou směsí humoru a dobrodružství, kterou jsme se u Pirátů naučili oceňovat.

Jak ale děj postupuje, přibývá hluchých míst a nezáživné dialogy ředí intenzitu zážitku tak, že máme problém udržet pozornost. Příběh sám navíc nemá na čem stavět: putování za pramenem mládí, který svede dohromady kapitány Jacka, Barbossu a rádoby děsivého Černovouse, žádné velké soustředění nevyžaduje.

O něco větší ambice má paralelně rozvíjená linka vztahu, který se rodí mezi Sparrowem a jeho staronovou láskou Angelikou. Ale i ta nakonec zklame: jiskřivá hra se vlivem absence dalších vzruchů postupně stane pouhou kulhající výplní a na konci už z ní tvůrci nevykřesají ani jiskřičku. 

Ne že by Depp s Cruzovou hráli špatně. Ostatně právě velcí hráči, k nimž patří i Geoffrey Rush, dělají, co se dá – bez nich by pirátská čtyřka klesla hluboko pod průměr. Problém je, že není co hrát. Zklame dokonce i jistota všech jistot, všeobjímající esprit Johnnyho Deppa.

Piráti z Karibiku

Recenze filmové série

Prokletí Černé Perly 75%

Truhla mrtvého muže 70%

Na konci světa 70%

Na vlnách podivna 50%

Ten přitom svérázného Jacka interpretuje stejně jako ve všech předchozích dílech, s důrazem na jeho klaunskou stránku: opět se nenapodobitelně pitvoří, opět umně balancuje na hranici hrdinství a karikatury. Baví, a může být při tom klidně spoutaný od hlavy až k patě (geniální etuda s řetězy a královskými zákusky v úvodu filmu). Na první pohled zkrátka vypadá všechno báječné a vtipné. Už na ten druhý ale něco skřípe.

Depp se s Jackem dokonale sžil, rutina však dostihla i jeho, a tak se poprvé v historii kapitána Sparrowa stane, že dojde i na prostoduchou exhibici pro znuděného diváka.

Jak to vidí svět?

Ze zahraničních recenzí

Premiéru mají čtvrtí Piráti 19. května, film už však kritici viděli na festivalu v Cannes. A jejich recenze se velmi různí.

Journal du dimanche *
"Piráti nabírají vodu."

Guardian **
"Snahu o inovaci často provází obava, aby se zároveň nevytratilo to osvědčené. Tvůrci Pirátů chtěli dosáhnout obého, ale až příliš tlačili na pilu."

Daily Telegraph **
"V prostřední části filmu se mi dlouho klížila víčka a mořské panny i opálený misionář měli co dělat, aby udrželi otevřená."

Screen (bez hodnocení)
"Rob Marshall vrací na scénu všechny důvěrně známé prvky.... Ke svěžesti a šarmu originálu z roku 2003 má však tenhle projekt na hony daleko."

Hollywood Reporter (bez hodocení)
"Johnny Depp se jako kapitán Jack vrátil ve výborné formě."

Angelica v podání Penélope Cruzové pak jako v každé své anglicky mluvené roli roztomile šišlá a je nepřekonatelně přitažlivá (ano, dokonce i v přestrojení za Sparrowa), neubráníme se však pocitu, že je v Pirátech víc za ozdobu než za plnohodnotnou účastnici děje.

A ostatní postavy jsou už pak vysloveně jenom do počtu: modelka Astrid Bergés-Frisbey alias Siréna, jejíž slza má být klíčem k získání kýženého pramene, vystačí s jedním dlouhým smutným pohledem. A její ochranitel Philip (Sam Claflin), do bronzova opálený kněz v bílé rozhalence, jako by do pirátské ságy spadl z Měsíce, či ještě spíše z nějakého béčkového videohitu osmdesátých let. Lambert hadr, chtělo by se říct.

Poslední věc: velká část propagace filmu Na vlnách podivna stála na informaci, že jde o první trojrozměrnou verzi Pirátů, Rob Marshall nicméně tuhle jedinečnou příležitost zcela prokaučoval. Svou práci s 3D technologií omezil jen na pár prvoplánových scén typu kord čnící do hlediště, a tak to nejtrojrozměrnější na celých trojrozměrných Pirátech je paradoxně znělka disneyovského studia v úvodu.

Filtry 3D brýlí navíc ztmavují již tak nestandardně temnou scénu, takže namísto pochmurné atmosféry vnímáme hlavně fakt, že občas vůbec nic nevidíme.

Noví Piráti se zkrátka příliš nepovedli a člověka to mrzí o to víc, že měli ambici odpoutat se od předešlých dílů a s novým tvůrčím týmem chytit druhý dech. Vlny podivna jsou ovšem jenom dýchavičnou podívanou.