Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Když na Pražském jaru zahraje doslova obojživelná muzikantka

  19:20aktualizováno  19:20
Když už se zdálo, že letošní Pražské jaro plyne v organizační pohodě, odřekl kontratenorista Andreas Scholl. Festival přišel o jeden z nejslibnějších večerů. V oboru stará hudba už tedy těžko najde konkurenci výjimečný projekt francouzského souboru. Se zcela jiným unikátem pak přišla slovensko-německá houslistka, která je i pianistkou.

Německá houslistka s rodinnými kořeny na Slovensku Julia Fischerová vystoupila na Pražské jaru sólo i se svým kvartetem | foto:  Pražské jaro - Zdeněk Chrapek

Les Arts Florissants: 90 %
Byl to dlouhý večer, i s přestávkou trval dvě a tři čtvrtě hodiny, ale takové soustředění, jaké vládlo v Dvořákově síni Rudolfina, se na Pražském jaru jen tak nezažije. Poslechnout si francouzský soubor Les Arts Florissants a jeho britského šéfa, tenoristu Paula Agnewa, očividně přišli skuteční zájemci.

Na programu byla navíc kompletní Sedmá kniha madrigalů Claudia Monteverdiho. Objemné dílo obsahující na tři desítky milostných skladeb, které jsou určeny pro různé kombinace hlasů, hýří pestrobarevnými harmoniemi, a jelikož nachází inspiraci v dobové opeře, nabízí nejen vícehlas, ale i sólová čísla nebo duety.

Sám Agnew je velkým zpívajícím komunikátorem s osobitým tvárným tenorem, ale také pětice dalších zpěváků vlastnila dobře posazené, výrazné hlasy, které se spolu dobře pojily. Nikdo z nich nebyl Ital, možná že rodilý mluvčí by tedy zachytil nějakou tu nepřesnost ve výslovnosti. Nicméně vitalita a muzikantská vyspělost všech se nedá popřít.

Julia Fischerová: 95 %
Německá houslistka s rodinnými kořeny na Slovensku Julia Fischerová byla už sólistkou prologu festivalu s orchestrem ze San Franciska. Teď přijela na dva komorní koncerty.

Napřed vystoupila s recitálem za klavírního doprovodu Milany Černjavské. Připravila si sice program převážně virtuózního charakteru, ale člověk ani nevnímal, že Fischerová vůbec nějakou techniku má. Tak bohatý, zpěvný a vřelý byl její tón, s takovou samozřejmostí hrála nejen Sonátu F dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, ale i efektní Španělské tance od Pabla de Sarasata.

Také Tartiniho Ďáblův trylek je pro ni především skvostnou hudbou. Nejvíc její styl slušel Sonátě č. 3 Bohuslava Martinů, jehož Fischerová po světě propaguje.

Julia Fischer Quartet: 90 %
Při druhém koncertu v Rudolfinu se Fischerová představila jako členka svého kvarteta, které založila před čtyřmi lety. Třebaže vlastně jde o příležitostný soubor, kvartety Beethovena a Martinů přednesli s jistotou a energií.

Nakonec Fischerová předvedla své obojživelné schopnosti a vyměnila housle za klavír. Se svými přáteli z různých zemí zahrála Dvořákův Klavírní kvintet A dur. A stejně jako je špičková sólistka, umí být i nenápadně spolehlivá opora.

Její kolegové prokázali nejenom vzájemnou souhru, ale i to, že cit pro Dvořáka nemusí mít jenom čeští hudebníci.



Témata: Scholl




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.