Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nejlepší písničce roku rozhodnou sympatie

  12:58aktualizováno  12:58
Hudební akademie je konzervativní. Andělské nominace na skladbu roku svědčí o tom, že se rozhodovala spíše podle běžného poslechu z rádií než na základě hlubšího poznání jednotlivých desek.

David Koller | foto: Universal Music - Ondřej PýchaMF DNES

Jinak by asi hledala aspoň jednu píseň, která není garantovaná osvědčeným jménem a jež kupříkladu naznačuje nový trend. I když hudební dramaturgie rádií se poslední dobou zlepšila, stále jsou to v obecném pohledu sázky na velké jistoty. Rozhodovat se podle nich znamená kráčet za vozem.

Ano, podle nominací akademie rezignovala na objevitelskou roli a ve srovnání s tím, kam se hudba ubírá, má možná desetileté zpoždění. Na druhou stranu tři vybrané skladby jsou ve svém stylu znamenité, mají bytelný hudební základ a zároveň fungují jako velké hity. Není bez zajímavosti, že se v této kategorii sešly špičky k ledu uložené kapely Lucie.

Trable kolem lásky
Wanastowi vjecyZatímco David Koller přišel s písní Nic není nastálo, kterou mu otextovala Jasmína Šťastná, Robert Kodym, polovina kapely Wanastovi vjecy, si sám napsal baladu Otevřená zlomenina srdečního svalu.

Oba pánové jsou přesvědčivými zpěváky, a stejně jako svého času v Lucii vsadili na trable kolem lásky. Jednou je to "otevřená zlomenina srdečního svalu," podruhé nenaplněná láska.

Z textových klišé dokáže Rober Kodym poskládat mozaiku, která má velký půvab a kouzlo, i když je občas hodně kašírovaná, třeba v pasáži "Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám, který svítily z tvejch očí, dřív než červotoči se do tvýho srdce daj".

Kodym vsadil na tradiční písničkářský žánr, ostatně celá deska Torpédo se vrací k zemitým jistotám popu a rocku, k plným zvukům živých nástrojů. Možná proto Otevřená zlomenina srdečního svalu působí, jakoby vznikla někdy v sedmdesátých letech a posléze zlidověla, ovšem do nové doby ji posouvá muzikantský nadhled Kodyma i jeho parťáka P.B.Ch.

Kořeny versus nový poprock
David KollerJe to především zkušenost, Kodymovo přirozené muzikantství a jeho cit pro detaily. Ze vzdušné nahrávky člověk sotva pozná, že Kodym vystřídal čtrnáct nástrojů včetně harmoniky a čtyř různých kytar. Otevřená zlomenina srdečního svalu je balada jak zvon.

Zatím Robert Kodym se vrátil ke kořenům, David Koller se po tvrdě rockovém stylu Kollerbandu vydal za novou formou poprocku, který se nenápadně prolíná s alternativní či klubovou hudbou. Nic není nastálo je hit, protažený několika pásmy muziky, a to jej oživuje. Na podkladu nosné melodie a výborného refrénu „K ránu bejvaj nebezpečný, všechny romantický slečny, ty jsi moje malá milá, co se v láhvi utopila“, se píseň zajímavě vnitřně proměňuje.

Netradiční rozběhy preparovaného klavíru nebo syntezátoru Michala Nejtka nebo akordeon Káji Maříka jí dávají mírně šansonovou příchuť, kytary Michala Pelanta ji zase vracejí do rocku. K tomu přispívá Kollerův naléhavější zpěv, který jakoby se zbavoval jakési hvězdné klackovitosti, jež byla spojená spíš s kapelou Lucie.

Skrz Amorovy šípy
Richard KrajčoBez šance na sošku Anděla není ani píseň Rubikon, kterou složil zpěvák Richard Krajšo ve spolupráci s textařem Tomášem Rorečkem. Kapela Kryštof našla zvuk, který je střední cestou mezi experimentálnější deskou Mikrokosmos a starším efektním titulem Magnetické pole.

Vedle Krajčova charismatického zpívání, jež ho směřuje k roli příštího barda, se nahrávku podařilo hudebně občerstvit funkově pulsujícím, nadlehčeným soundem. Žádný nástroj nevede hlavní sólo, celá hudební hmota žije neustálým pohybem.

Těkavé kytary splývají s tikáním rytmů či zvuků, nad tím se třepetají vyhrávky saxofonu. I nabuzené slovní direkty typu "skrz Amorovy šípy ucítíš jak se ti napne hruď" mají svůj půvab. Richard Krajčo a kapela Kryštof dělají hity, které mají písničkářské srdce, tepající ve svěžím popovém těle.

Právě z čistě písničkářského úhlu pohledu vzato, letošní nominace jsou rovnocenné, všechny skladby by se daly zahrát třeba v hospodě na kytaru. Navíc tři songy obstojí i ve svém stylu či aranžmá, které se jim podařilo naplnit. Takže nakonec rozhodnou sympatie k té které hudbě či uvedeným interpretům.

Anděl, cena Akademie populární hudbyANDĚLSKÉ MÁMENÍ
seriál k cenám Anděl Allianz 2006
SOUHRN: všechny články ZDE

ANDĚL ALLIANZ 2006 - skladba roku
Nominace: David Koller – Nic není nastálo, Kryštof – Rubikon, Wanastovi Wjecy – Otevřená zlomenina srdečního svalu
Kdo si zaslouží vyhrát: David Koller – Nic není nastálo

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Charlie Straight
Favorit Andělů Charlie Straight: Když vyhrajeme, možná se svlékneme

Černým koněm letošních Andělů se překvapivě stala třinecká kapela Charlie Straight, která loni debutovala deskou She's a Good Swimmer. Dnes večer za ni má...  celý článek

Jaromír Honzák
Žánroví Andělé dolétli k Žambochům, cenu mají i Květy a Jaromír Honzák

Vítězi žánrových kategorií výročních cen Akademie populární hudby Anděl za loňský rok se stali Květy, Green Smatroll, Jaromír Honzák Quintet, BraAgas, Žamboši,...  celý článek

Hudební ceny Anděl
Co by mohlo prospět českým hudebním Andělům? Jedině je zrušit

Ani ne tak sobotní předávací večer v Incheba Areně, který byl jen ukázkou bezzubosti a předpos...osti autorů jeho scénáře, jako spíše leckteré z výsledků...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.