Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Když se na Pražském jaru vrhnou muzikanti do brilantní hádky

  16:52aktualizováno  16:52
Přitažlivý repertoár, vynikající sehranost i skvělé sólisty divák mohl ocenit na koncertech dvou špičkových zahraničních souborů Freiburger Barockorchester a Leif Ove Andsnes, které v minulých dnech vystoupily na Pražském jaru. Což na druhou stranu nevylučuje debatu o pojetí.

Z koncertu Freiburger Barockorchester (18. května 2014) | foto: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek

Freiburger Barockorchester 75 %
Po nějaké době se na festival vrátil mnoha cenami ověnčený soubor dobových nástrojů z Německa Freiburger Barockorchester. V pražském Rudolfinu zahrál čtyři ze šesti Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha, které doplnil Orchestrální suitou č. 1 téhož autora.

Freiburští jsou excelentní v technice, souhře, v mnoha sólových příležitostech, což beze zbytku využívali a předváděli expresivní, energickou, až dravou hru. Ta je bezesporu posluchačsky atraktivní, pokud však princip koncertu jakožto žánru má spočívat v promyšleném dialogu, může vyvstat otázka, kde končí exprese a začíná nervózní a divoká, byť brilantní hádka mezi jednotlivými instrumentálními hlasy. A jestli větší klid při vzájemném "rozmlouvání" by vlastně zrovna u Bacha paradoxně nebyl ještě přitažlivější a neumožnil se lépe zaposlouchat do hudebních "argumentů".  

Leif Ove Andsnes 85 %
Proslulý norský pianista Leif Ove Andsnes letos přijel do Prahy dokončit třídílný koncertně-nahrávací projekt Putování s Beethovenem, který tu zahájil roku 2012 s Mahler Chamber Orchestra. Nahrávku všech Beethovenových klavírních koncertů pořizuje pro Sony Classical. Loni z rodinných důvodů odřekl, takže prostřední část natočil dodatečně v Londýně, ale závěr projektu už zase nahrával v Rudolfinu.

Na konec si nechal Koncert pro klavír a orchestr č. 5, známý pod přízviskem Císařský. Andsnes je typem introvertního lyrika, heroická skladba v jeho podání vyznívá trochu jinak, jemněji, ušlechtileji. Andsnes od klavíru sám řídil, a i když není typem dirigenta-tvůrce, hrálo se bezchybně, což vypovídá hlavně o kvalitách orchestru. Slovo komorní v jeho názvu navíc nevystihuje ani tak velikost jako spíš přístup, kdy si lze vychutnat všechny nástroje a elán jednotlivých hráčů.

Poněkud překvapivé bylo zařazení Beethovenovy Fantazie c moll pro klavír, sbor a orchestr, která je zajímavá snad jen jako předzvěst Symfonie č. 9. Ovšem provedení bylo skvělé, a to i zásluhou členů Pražského filharmonického sboru. Vítaný kontrast naopak dodalo Concerto in Es "Dumbarton Oaks" od Igora Stravinského a moteto Oliviera Messiaena O sacrum convivium. Pro Pražské jaro je Andsnesův projekt rozhodně prestižní vizitkou.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.