Jsme vlastně pořád v jiném stavu

  • 2
Skupina -123 minut, jež získala výroční cenu Anděl 1999 jako objev roku a pro niž se vžil název Minuty, vydává třetí album Home? Bude pokřtěno dnes v pražském Lucerna Music Baru a 24. října v brněnském klubu Fléda. Kytarista a zpěvák Zdeněk Bína, basista švédského původu Fredrik Janáček a bubeník Emil Valach zůstávají u anglicky zpívaných skladeb, zatímco v podloží se v impulzivním „minutovém“ stylu kříží funková rytmika s rockovou energií, jazzovou improvizací i zemitostí blues.

On-line rozhovor se skupinou
-123 minut si můžete přečíst ZDE.


Čerstvé album Home? prodáváte za 199 Kč. Co vás k tomu vedlo?

Janáček: Naši posluchači jsou často studenti. Desku domácí kapely za 400 korun je pro ně drahá. Chceme jim vyjít vstříc. O snížení ceny jsme se rozdělili napůl s firmu Indies, která nese větší zátěž. Navíc koupila a zařadila do katalogu obě naše starší alba.

Vaše novinka je melodičtější a žánrově barevnější než tituly Shooba Dooba a Try. Byl to záměr?
Bína: Předchozí alba jsou natočena takřka v syrovém stavu. Při nahrávání desky Home? jsme si hodně hráli se zvuky a víc aranžovali - až jsme přetáhli čas i rozpočet.

Takže aranžování bylo pracnější než skládání?
Bína: S tvorbou písní jsme měli nejmíň práce. To plyne samo. Skladba se někdy rodí přímo na pódiu. Rádi improvizujeme, nehrajeme podle pevného pořadí skladeb. Hotové věci pak ohrajeme na koncertech, aby se usadily. Na druhou stranu skladby Teen Love Wreck Doll a Petrified vznikly až ve studiu.
Janáček: Ve třech dokážeme dělat muziku volněji, je to hodně osobní komunikace. Známe se tak dobře, že na sebe umíme reagovat.

Muzika vyplývá přímo z vašeho rozpoložení?
Bína: Dá se to tak říci. Člověk má období atmosfér a nálad, které se promítnou do muziky. Jindy přicházejí spíše melodické nápady. Střídá se to jako roční období. Důležité je, aby člověk nechal muziku plynout, nezasahoval do ní násilně, nevytvářel umělé nebo dodatečné konstrukce.
Janáček: Kapela je vlastně stále v jiném stavu.

A jak se mezi sebou lidsky snášíte?
Bína:Někdo je klidnější, jiný se projevuje jako rváč. Jsme pořád spolu, museli bychom být ufouni, kdybychom se nepohádali.

Název Home? znamená, že nikdo neví, kde jste přesně doma?
Bína: Máme nespočitatelné množství domovů.
Janáček:Existuje spousta možných výkladů. Rádi je ponecháme na posluchači.
Bína: Já cítím domov v blízkých lidech, se kterými je mi dobře. Místo není tak důležité. K životu potřebuju jen kytaru, cédéčka a auto.

Kdy jste měli poslední dovolenou?
Bína: Před třemi lety, když jsem ležel v krunýři s nemocnou páteří, jsme tři měsíce nehráli. První moment, kdy mi doktoři dovolili pohyb, byl zrovna náš koncert v Pardubicích. Teď, když jsme dodělali desku, bychom rádi vypnuli, ale nechceme a nemůžeme. Dáme si pauzu po Vánocích, kdy se v klubech tolik nehraje.

Koncertovali jste také v Polsku. Vrátíte se tam?
Janáček: Novou desku pokřtíme i ve Vratislavi, kde máme hodně posluchačů. A v listopadu chceme vyjet do Holandska a Francie.

-123 minut
Home?

1. Lethal Lullaby
2. In
3. Seven Ways To Heaven
4. Won´t Get Higher
5. Teen Love Wreck Doll
6. Holes
7. Amy
8. Break Time
9. Home?
10. Unfair Chess
11. Petrified
12. Seeing My Face
13. While The World Spins Around

Objev roku 1999, kapela -123 minut, při udílení ceny Akademie populární hudby. Kapela překvapila diváky děkovací řečí ve švédštině.

Zdeněk Bína, zpěvák a kytarista kapely -123 min., hudebního objevu roku 1999

Kytarista a zpěvák kapely -123 min. Zdeněk Bína prožívá hru na kytaru během koncertu

Frontman kapely -123 min. Zdeněk Bína během koncertu

Zdeněk Bína (-123 min.) při on-line rozhovoru

Skupina - 123 minut na festivalu Rock For People v Českém Brodě (4. - 6. července 2002).

Členové skupiny -123 minut.

-123 min.: Home?. Obal alba. (2002).