Bob Dylan koncertoval v čínském Pekingu

Bob Dylan koncertoval v čínském Pekingu | foto: Profimedia.cz

HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Tak jste se dočkal, Bobe. A stálo vám to za to?

  • 9
Dnes o zvláštním splněném snu Boba Dylana, milém překvapení v Lucerna Music Baru a o příjemných starostech amerických akademiků.

Předcházející Hudební glosář najdete zde

Mladá Číňanka drží plakát na pekingský koncert Boba Dylana

O Bobu Dylanovi v Číně už jsem tady před časem psal jistý přípodotek, jehož obsah se některým čtenářům příliš nelíbil. Koncert v Pekingu už má Mistr za sebou a já si neodpustím se k tématu vrátit. Učiním tak ale, když dovolíte, pouze několika citáty ze zprávy ČTK: "Zpěvák, který se svými písněmi často dotýká problémů lidských práv a svobody jednotlivce jako takové, musel tentokrát angažovanou část repertoáru vypustit. Na to, co mohl zazpívat, dohlédli pracovníci ministerstva kultury země, která je přitom na mezinárodním poli ostře kritizována za represe proti nesouhlasným projevům vůči režimu. ... Čínský tisk věnoval Dylanově návštěvě v zemi velkou pozornost. Rozhodně ale nepřipomínal jeho rebelskou minulost a zaměřil se jen na hudební stránku." Za sebe dodávám: Pane Dylane, opravdu to stálo za to?

Bernard Allison

V úterý koncertoval v pražském Lucerna Music Baru kytarista Bernard Allison. Zažil jsem všechny jeho dosavadní pražské koncerty včetně prvního v roce 1991, kdy si ho pozval jako zvláštního hosta jeho slavný tatínek Luther. Musím říct, že tentokrát jsem šel jen "z povinnosti", protože Bernardova rychlá, ale šíleně dlouhá sóla mě nikdy dvakrát nebrala. O to víc jsem byl mile zaskočen až šokován. Allison v čele "velké" kapely (kromě rytmiky druhý kytarista, saxofonista a varhaník) zahrál skvělý, neexhibiční set, postavený především na skutečných písničkách, tedy nikoli na omílání dvanáctek v různých tempech. I jeho hra na kytaru se změnila, je osobitější, uvážlivější, hlubší. Tatínek, který od roku 1997 odpočívá na pravdě Boží, by měl určitě radost.

Cena Grammy

Takové starosti bych nám přál! Americká Grammy zeštíhluje a od příštího ročníku se bude udělovat místo v dosavadních 109 kategoriích "pouze" v 78. Pročištění ceně samozřejmě prospěje, některé "šuplíky" byly dosti zpozdilé a nepříliš korespondující s dnešní dobou. Hledat kupříkladu nejlepší instrumentální výkon v popu, to jsem skutečně akademikům nezáviděl. Stejně jako jsem nikdy nechápal, kde přesně je dělicí čára mezi hard rockem a metalem. Co je ale podstatné: ať se uděluje v libovolném počtu kategorií, Grammy má celosvětovou váhu a je i docela slušným vodítkem k tomu, co si v oblastech, které člověk ne úplně pečlivě sleduje, poslechnout. Škoda, že čeští Andělé fungují – až na čestné výjimky – spíš opačně...