Carla Bruniová ve studiu při nahrávání alba Little French Songs

Carla Bruniová ve studiu při nahrávání alba Little French Songs | foto: Profimedia.cz

Vychází nové album Carly Bruniové-Sarkozyové. Francouzi nevědí, co s ním

  • 2
Bývalá první dáma Francie Carla Bruniová-Sarkozyová se po odchodu z Elysejského paláce vrací na hudební scénu svou čtvrtou deskou. Do propagační kampaně nového alba Little French Songs se však stále plete politika i soudní spory exprezidenta Nicolase Sarkozyho. Kritika je rozpačitá a s novým albem si neví rady.
Carla Bruni: Little French Songs (obal)

Nová deska vyjde o velikonočním pondělku 1. dubna. V rozhovorech pro pařížské deníky a rozhlasové stanice musela pětačtyřicetiletá zpěvačka odpovídat i na otázky týkající se manžela. Kupříkladu ohledně zájmu francouzské justice o údajné nelegální financování Sarkozyho úspěšné volební kampaně v roce 2007 z peněz nejbohatší Francouzky, miliardářky Liliane Bettencourtové, hlavní majitelky kosmetického impéria L'Oréal.

Konzervativní list Le Figaro měl nakonec problém, v jaké rubrice interview s bývalou první dámou otisknout. "Trval jsem na tom, že patří na kulturní stránku, a nakonec jsem uspěl," prozradil redaktor Olivier Nuc.

Carla Bruniová nahrála Little French Songs ještě v roce 2011, kdy její muž vládl Francii z Elysejského paláce, ale uvedení na trh odložila až na dobu po loňských prezidentských volbách. Na turné vyrazí až na podzim.

V nových písničkách se podle světových agentur Carla Bruniová pečlivě vyhýbá všem otevřeně politickým tématům. Nicméně několik jejích vlastních textů vzbudilo zájem komentátorů svou dvojznačností. Zpěvačka tak například musela popřít, že by dělala narážky na sexuální aféru, do které se zapletl bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn.

A "tučňákem se sebejistým vzhledem", který "nemá zámecké chování", prý nemyslela Sarkozyho soupeře v klání o křeslo hlavy státu Françoise Hollandea. Potvrdila však, že pro manžela složila skladbu, ve které zpívá, že "můj Raymond je dynamit".

Carla Bruniová

Z kontextu mají hudební publicisté hodně zamotanou hlavu. Týdeník Télérama se rozhodl místo recenze zveřejnit jen fotografii této zpěvačky a bývalé modelky. "Nelze hodnotit desku Bruniové, jako by to byla obyčejná deska. Sama se dostala do nejasného postavení, čili do něj dostala i nás," vysvětlila novinářka Valérie Lehouxová.

Emmanuel Marolle z listu Le Parisien je zatím jedním z mála novinářů, který si troufl na ryzí hudební kritiku počinu Bruniové, který pokládá za zdařilý. "Snažil jsem se dostat do stejného duševního stavu, jako když jsem poslouchal její první desku (které se prodaly dva miliony kusů). Ale musím říci, že v mém okolí cítím, že lidé s tím mají problém. Bude to mít těžké," řekl.

Glosa k tématu

Je zcela samozřejmé, že když někdo vstoupí do politiky, musí počítat s tím, že do ní vstupuje de facto napořád a ať se v jejím kontextu zapíše s kladným nebo záporným znaménkem, stopy svého působení si ponese až do hrobu. Platí to pro prezidenty, ale i jejich "první dámy". Takzvaný lid má jistě právo uvažovat i hodnotit zkratkovitě, na první dobrou. Tedy ve stylu: "vždycky mi ten tvůj manžílek lezl na nervy, tak to teď dám sežrat i tobě." Ale v žádném případě si to nesmí dovolit novinář. Tím méně třeba umělecký recenzent, který se vyslovuje k dílu, které s politikou vůbec nesouvisí.

To, co dnes prožívá a po 1. dubnu, kdy její deska oficiálně vyjde, ještě bude prožívat Carla Bruniová, je vlastně hodně podobné tomu, co si "slízli" po svém návratu k divadlu resp. filmu Václav a Dagmar Havlovi. I na ně se bez ohledu na skutečný obsah toho, co dělali, sesypala spousta výplodů lidské hlouposti jenom proto, že někomu nebylo jejich předchozí působení v politice po chuti. Jak vidíme z případu Carly Bruniové, některé konstanty - a slabomyslné uvažování jistých lidí, ať už jsou součástí "sedmé velmoci" nebo ne, mezi ně patří - platí bez ohledu na geografické hranice.

Ondřej Bezr

,