V případě Carly Bruni, Francouzky italského původu, se zdůrazňují především dvě věci: je bývalou topmodelkou a také lamačkou mužských srdcí, mezi jejímiž "zářezy" údajně jsou třeba Mick Jagger, Eric Clapton či Donald Trump.
Málo už se mluví o tom, že vytouženým povoláním malé Carly bylo stát se zpěvačkou a písničkářkou. A také o tom, že se jí tento sen - až jako slavné modelce - skutečně splnil.
Carla Bruni dosud vydala dvě alba, obě - pro leckterého předpojatého posluchače asi dost překvapivě - velmi kvalitní.
Ve stopách písničkářů
Debutovala v roce 2003 albem Quelqu´un m´a dit, vydaným na francouzské renomované nezávislé značce Naive (distribuce v ČR Classic). Drtivou většinu z dvanácti písní si Carla Bruni sama napsala, hudbu i text.
Stylově vykročila tak trochu ve stopách svých posluchačských oblíbenců - Serge Gainsbourga, Léa Ferrého, Marianne Faithfull, Suzanne Vega, Leonarda Cohena či Joni Mitchell. O těch všech mluvila a mluví s nadšením.
Její písničky jsou harmonicky jednoduché, mají nenápadné, ale přitom silné melodie, aražmá se odvíjejí v poloakustickém folkrockovém duchu - hlavním spolupracovníkem zpěvačky na albu byl multiinstrumentalista Louis Bertignac, bývalý kytarista a zpěvák nejslavnější francouzské rockové kapely 70. a 80. let Téléphone.
Směrem k poezii
Po úspěchu debutového alba, jehož se prodalo kolem dvou milionů výlisků, si s další nahrávkou dala poměrně dost na čas: s novinkou přišla až na začátku loňského roku. Překvapila hned dvojnásobně: album No Promises je jednak nazpíváno anglicky (ovšem se silným francouzským akcentem), jednak na něm zní zhudebněná poezie autorů 19. a 20. století, nikoli zpěvaččiny autorské texty.
Mezi jmény, která Bruni zhudebnila, čteme například Emily Dickinsonovou, William B. Yeatse, Dorothy Parkerovou či Wystana H. Audena. Sound nahrávek je ještě komornější než na debutu, do skladeb se tu a tam dokonce vkrádají prvky blues či soudobých "lo-fi" tendencí. V pozadí desky stál opět Louis Bertignac.
Zcela samostatnou kapitolou obou desek Carly Bruni je její zpěv. Ten rozhodně neodpovídá parametrům popových "krasozpěvaček", jedná se spíš o polomluvený pološeptaný projev, který je ale vrcholně nabit charizmatem a erotikou.
Carla Bruni má podle zahraničního tisku další umělecké plány a hodlá svým způsobem pokračovat v cestě nastoupené albem No Promises. Tentokrát si prý ale hodlá vzít na skladatelský a interpretační paškál klasické i současné francouzské autory včetně dnes snad nejslavnějšího tamního spisovatele Michela Houellebecqa.
Jen doufejme, že reprezentační povinnosti či "dvorská etiketa" nedonutí Carlu Bruni tyto plány odsunout až na dobu, kdy jejímu současnému příteli (či nastávajícímu manželovi?) vyprší prezidentský mandát.
