Projekt songů, kterých se ujmou vybraní sólisté, nemá ve svém nápadu chybu. Už jen hradba jmen, jimiž jsou Lucie Bílá, Jana Kirschner, Hana Hegerová, Magdalena Kožená či Jan Spálený, působí jako skvělé zaštítění. O muzikantech Petru Binderovi, Robertu Balzarovi nebo Radimu Hladíkovi lze říci to samé. A soukromý Horáčkův objev roku, zpěvák Jarda Svoboda z dechovkové kapely Traband, to je přece prozíravá sázka na talent, jemuž patří budoucnost.
Když se však dostaneme za ony efektně vystavěné hradby, nastane vystřízlivění. Výteční hráči zacházejí vesměs s průměrnou muzikou, která jim protéká mezi strunami bez emocí. Hapkovy melodie se vzedmou k chytlavosti v příjemné písni Bude mi lehká zem nebo se zatřpytí ve starosvětském songu S poduškou Řípu pod hlavou. Muzikantská šťavnatost zavoní ve skladbě Se třemi slepci v bufetu. Ale tím se plusové hodnoty vyčerpávají. Šansonem Z fotky mé mámy stříká krev, se potácejí prázdně lomozící trubky i smyčce, které mají navodit pocit dramatičnosti. Podobně nazdobený titulní song Mohlo by tu být i líp už duní naprostou hudební prázdnotou. Takových písní je na desce většina.
|
Hapka a Horáček: |
|
Kocour se schoulil na tvůj klín |
|
S poduškou Řípu pod hlavou |
|
Píšu vám, pane, v rozpacích |
|
Okna dokořán |
Dostáváme se s nimi do umělých světů, vystavěných na různých variantách klišé. To by ještě nemuselo být špatné, vždyť pop music pracuje s omletými obrazy. Vzpomeňme na starý Horáčkův slogan "štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš", který v sobě nesl osvěžující prvek překvapení a zároveň jej oživilo "špinavé" slovo prachy. Na nové desce najdeme už jen profesionálně cizelovaná klišé. Horáček s nimi sice často rýsuje "nejdivnější z perspektiv", jak zpívá Lucie Bílá v písni Unesený, ale jsou to obvykle pouhé hvězdokupy efektů: "Kdy slyším řičet soby, i šeptat písek v poušti Gobi, a vidím Zem jak vesmír zdobí svým šklebem tuláka." Tak tohle je typický Horáček.
Na druhou stranu v písni Jen ty jsi nic neslyšela se mihnou stopy nadhledu, když se v živějším textu střetne velikášství s civilní touhou po lásce. "Psala mi matka Theresa: Synáčku jsi jak včela! Doslech se o mně celý svět, jen ty jsi o mně neslyšela." Někdy se Horáčkovi podaří vystavět originalitu na pilířích nepůvodnosti, hlavně v písni S poduškou Řípu pod hlavou, kterou si buďto zamilujete, nebo ji začnete okamžitě nenávidět. Je to nádherný kýč ve vší rozporuplnosti tohoto spojení, k němuž se propůjčila pěvkyně Magdalena Kožená. Její staročeský pseudooperní zpěv odráží dojemně naivní touhu suchozemce po jakémsi národním moři. Ta píseň má bizarně zvetšelou, avšak naprosto neopakovatelnou atmosféru. Sálá z ní emoce, již většina písní postrádá. Vždyť Hapkův křik, to je už jenom sípání unaveného lva a karikatura sebe sama.
Tuto desku spíše prosvěcují hlasy Jana Spáleného a Jardy Svobody. Oba zpívají romanticky a zároveň nekašírovaně. Jana Kirschner se v písní Bude mi lehká zem drží spíše zpátky, zatímco Lucie Bílá jen brilantně splývá s prázdnotou songů Unesený a Okna dokořán. Ani Hana Hegerová nepozvedla nad průměr píseň Píšu vám, pane, v rozpacích.
V rozpacích pak zůstává i posluchač, který vzal vážně všechny přísliby, narýsované tímto projektem.
 Hapka a Horáček: Mohlo by tu být i líp |
 Petr Hapka |
 Petr Hapka |
 Michal Horáček |
 Michal Horáček |
