Snad každou zmínku o smrti Petra Hapky podbarvovala Levandulová, slavný duet, který s autorem hudby nazpívala Hana Hegerová. Znali se však daleko dříve. „První setkání s Petrem Hapkou se odehrálo u mě doma v prvé polovině 60. let. Přišel tehdy s textařem Petrem Radou, a zatímco jsem jim vařila kávu, snědli mi potají bonboniéru,“ vzpomíná zpěvačka.
„Naopak poslední setkání se uskutečnilo v pražské hospodě mých kamarádů, kam jsem pozvala několik nejbližších přátel na oslavu svých osmdesátin. Pak už kvůli zdravotním problémům nás obou nebyla další příležitost,“ říká Hegerová.
V čem byl podle ní Hapka jedinečný – jako člověk, muzikant a muž? „Byl skutečně nadaný. Pánbůh mu nadělil hodně talentu. Jako muzikant měl výhodu, že psal hudbu přímo na texty. Proto si někdy i slova, samozřejmě po dohodě, trochu upravil. A jako muž? Spousta žen ho milovala. Ale jestli on tolik miloval je, to nevím,“ uznává Hegerová.
Od pohádky ke klipu
Hapkova hudba provází filmy Holky z porcelánu, Páni kluci či seriál My všichni školou povinní. Ale než začal pro film skládat, stál vysoký muž s vrozenou elegancí před kamerou. „Já ho zažila při svém absolventském filmu, byl opravdu sexy, stejně jako jeho hudba, ale taky skvělý společník,“ líčí dokumentaristka Alena Činčerová.
„Dělala jsem film o libereckém natáčení snímku Juraje Herze a pod odborným vedením Petra Hapky jsem se dost naučila třeba o šampaňském. A proč byl skladatel u natáčení? Za vším hledej ženu,“ naznačila s úsměvem Hapkovo tehdejší okouzlení jistou dobovou hvězdou.
Sám Hapka coby herec postupně došel od role klavíristy v Případu pro začínajícího kata až k pohádce Zvon Lukáš, kde hrál záhadného kmeta. Natočila ji Jitka Němcová, jež později se svým mužem Otakarem Vávrou režírovala Hapku také v klipu Hlava kance. „Ptala jsem se ho, proč mi píše hudbu pro drobnou televizní pohádku Zvon Lukáš, když má tolik práce. Řekl – Předně hraju zlého čarodějníka, navíc koník, jak jsi ho natočila v běhu, je nádherný. A pohádka není drobná!“ Tak vznikla hudba, již poté použil i do alba Strážce plamene.
„Volal, že by moc stáli o to, aby klip Hlava kance točil Vávra. Smáli jsme se, protože se Vávra ptal, co to je klip, a já mu to asi špatně vyložila, takže zavolal Hapkovi – Zpívat v tom nebudu! Načež vymyslel, že využijí obraz Piják absintu visící v kavárně Slavia. Hapka tedy hrál v kavárně na klavír, Vávra točil a pořád si spolu povídali,“ vypráví režisérka o setkání dvou legend.
