Sice se hraje v kině, ale v podstatě jde o nekonečný seriál příhod z říše víl, které si hrají na barbíny. Za posledních šest let Zvonilka a její kamarádky zažily ztracený poklad, velké hry, záchrannou výpravu, tajemství křídel, loni se utkaly s piráty a nyní je čeká tvor Netvor, docela zábavný kříženec kocoura a bizona s ještěřím ocasem.
Právě jeho kalné zelené oči nad zubatou tlamou osvobozují od vůkolní přeslazené selanky a řev příšerky, samo sebou neškodné, zní až nečekaně libě divákově sluchu, těžce zkoušenému pištivými hlásky hrdinek.
Do popředí se tentokrát dostává ochránkyně němých tvorů Fauna, která musí kolegyně přesvědčit, že od zvířátek jim nebezpečí nehrozí. Jinak vše zůstalo při starém: sedmdesát procent roztomilosti, třicet procent strašidelnosti a stoprocentní předvídatelnost.
Nechybí daň dětskému publiku v podobě zbytečného 3D i dabingu včetně písní s obraty „Srdce tvé je chladné, chci s tebou být“; nejde o vyznání erotické, nýbrž o výzvu osamělé víly k osamělé šelmě.
Odtud holčičkám újma nehrozí, ovšem těžko hádat, jak se na jejich vkusu a vnímání světa podepíší pěstěné víly s vyztuženými loknami, z nichž ty něžnější používají pleťové masky a drsnější bojovnice silně připomínají Laru Croft.
