Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zuzana Norisová: Sláva mi moc neříká

  0:58aktualizováno  0:58
Ještě před třemi lety o Slovence Zuzaně Norisové skoro nikdo v Česku nevěděl. Čekala, až bude konečně premiéra Pomády, v níž dostala hlavní roli, a dělala servírku v irské hospodě. Její chvíle však přišla. Po Pomádě zazářila ve filmu Rebelové, v současné době se bez ní neobejde žádný pražský muzikál, perou se o ni hudební vydavatelství. Zamotalo to křehké černovlásce hlavu?

Prý jsou lidé z muzikálů jiní než činoherní herci - cvičí, nekouří, neflámují, pijí litry vody bez bublinek, starají se o své tělo... Jak jste na tom vy?

Třeba před premiérou Pomády to tak rozhodně nebylo. Vždycky, když se sejde nová parta na muzikál, musí se mezi sebou poznat. My jsme pařili po zkoušce až do rána skoro denně. Ale velice brzy jsem pochopila, že to opravdu takhle nejde. Jednou za čas ano, i když teď už to vlastně není ani jednou za čas. Po večírku se totiž nedá druhý den zpívat. Takže teď už se o sebe starám.

Zuzana Norisová

Narodila se v roce 1979 v Malackách v rodině lékaře a učitelky. Nepřijali ji na taneční konzervatoř, proto stejně jako její o pět let starší sestra Soňa vystudovala herectví. Hrála ve Slovenském národním divadle a v Divadle Andreje Bagára v Nitře. Před třemi lety dostala nabídku na hlavní roli v pražském muzikálu Pomáda, režisér Filip Renč si ji vybral jako představitelku hlavní role Terezy ve filmovém muzikálu Rebelové, zkoušela hlavní roli ve Starcích na chmelu, ale kvůli neshodám s produkcí ji nikdy nehrála. V současné době má před sebou roli Oktavie v muzikálu Kleopatra, hlavní roli Baby v Hříšném tanci a práci na vlastním CD. Jejím přítelem je muzikálový herec Juraj Bernáth.
Takže být muzikálovou herečkou chce asi odříkání, ne?

Člověk si musí dávat pozor na hlasivky, na fyzičku. Ale nevadí mi to. Dřív jsem ponocovala, spala do jedné odpoledne. Teď chodím spát brzy, vstávám v sedm, v půl osmé, cvičím jógu. Vychutnávám si to. Chodím do přírody. Stejně jsem to před pár lety, kdy jsem ještě vyváděla, ani nebyla já. Takovým obdobím si asi musí projít každý, u mě to navíc nikdy nebylo nijak dramatické.

Co vás tak změnilo? Jenom to, že jste dostala velkou pracovní příležitost?

Práce v tom jistě hrála roli. Nemám fyzickou konstrukci na to, abych zvládla flámovat a denně hrát. Těsně před premiérou Pomády jsem si podvrtla nohu, měla jsem potíže se zády. Viděla jsem v tom znamení, že takhle to dál nejde. Ale možná by to přišlo i bez toho, přirozeně, věkem.

Jediná jistota: nejistota

Nikdy vás ta nejistota, kdy často nevíte, jestli investovaná práce nepřijde vniveč, protože producent nesežene dost peněz, od muzikálu neodradila?

Spousta lidí mě varovala před každým novým projektem, ale když je pro mě role zajímavá, stejně ji vezmu. Například v Hříšném tanci, který jsem zkoušela celý srpen a který se odsunul až na jaro příštího roku, můžu hodně tančit, tím je to pro mě zajímavé. Na tanci jsem takhle naposledy makala na konzervatoři v prvním ročníku.

Nikdy jste netoužila po jistotě stálého angažmá v divadle, pravidelné měsíční gáži?

Na Slovensku jsem měla nabídku hrát v Nitře. Byla bych v malém městečku, pořád se stejnými lidmi. V divadle bych se toho naučila stejně jako na vysoké škole, ale asi by mě to nebavilo. Potřebuju změnu, jiné lidi, dělat každou chvíli něco jiného - i když zatím dělám jenom muzikály. Bavil by mě zase nějaký film, ale je tu spousta jiných šikovných hereček.

No pozor, o vás se mluví jako o velkém talentu posledních let!

To jsem si tedy nevšimla, že bych byla nějak výjimečná. Jsem vděčná za všechno, co jsem tu dělala, ale nemám pocit, že bych se jako herečka extra ukázala. Dostávám pořád podobný typ rolí, i když jsem za ně vděčná.

Mluvíte o herectví, ale osud vás v poslední době vede spíš ke zpěvu. Ššššepotám vede hitparády, podepsala jste exkluzivní smlouvu na CD. Nestane se z vás spíš zpěvačka pop-music?

Tomu směru se trochu divím, i když to tak vypadá. Na konzervatoři jsem měla jako jediná z ročníku trojku ze zpěvu, a tím jsem z něj začala mít strach. Teď ho tady v Praze studuju už druhým rokem na Konzervatoři Jaroslava Ježka a baví mě moc. Přesto se v něm nedokážu tak uvolnit jako v tanci, který mi vůbec nejde, nebo v herectví. Ale svůj komplex pomalu odbourávám a za pár let už budu třeba v klidu i při zpěvu. Teď zatím nejsem.

To tedy tím, že chystáte vydání cédéčka, asi překonáte sama sebe.

Skoro. Ale ve studiu se ještě uvolnit dokážu, při živém vystoupení je to horší.

Je mi líto zvířat. Kožich si určitě nekoupím

V Rebelech jste hrála se svou o pět let starší sestrou. To prý ona může za to, že jste se také stala herečkou.

Ne tak docela. Jsem sportovní nemehlo, protože jsem netrávila čas jako ostatní děti hraním venku, ale chodila jsem do dramatického kroužku a do baletu, byla jsem šťastná, když jsem mohla do osmi večer hrát nějaké etudy. Představa, že moje sestra to zcela seriózně studuje, že nemá matematiku a díky škole zažívá úžasné příhody, pro mě byla nádherná. Nemůže za to, že jsem taky šla na konzervatoř, ale hodně mě inspirovala.

Na tahací harmoniku jste v dětství nehrála?

Ne, to ne. Maminka hru na akordeon vyučovala a možná proto k tomu mám trochu odpor. Nevím, proč si vybrala zrovna tenhle nástroj, ale nerada bych ji nějak urazila. Ale ona učila i na flétnu, umí na klavír a na housle, zpívala ve sboru.

Tatínek má také umělecké sklony?

Občas ho slyším hrát na kytaru a trochu si k tomu pobrukovat. Má skoro dva metry, ale zpívá tenkým hláskem, i když čistě. Je lékař, a myslím, že stydlivý. K tomu, aby se člověk předváděl, musí mít v sobě exhibicionismus.

Vy jste však poměrně brzy z rodných Malacek a z rodiny odešla.

Ve čtrnácti, když jsem se dostala na konzervatoř. V té době jsme se sestrou zdědily byt v Bratislavě a začaly bydlet spolu. Ale ráda se k rodině vracím pokaždé, když to jde. Se sestrou jsme nejlepší kamarádky.

Hrály jste kromě Rebelů ještě někdy spolu?

V Národním divadle v Bratislavě a taky byla nakonec mou maminkou. Obě však máme problém, že se na jevišti snadno rozesmějeme. Někdy to proto bylo zajímavé. Byla bych ráda, kdyby se taky dostala do Prahy do nějakého muzikálu. Na rozdíl ode mě krásně zpívá.

Jste vegetariánka. To jste si také přinesla z rodiny?

Ne, jedli jsme úplně normálně. Jako dětem nám říkali, že musíme jíst maso, abychom  dobře rostli. Teď ho nejím asi rok a půl. Předtím jsem byla vegetariánka asi rok, ale pak už jsem si musela maso dát. Strašně mi chutná kuře, nedat si ho jsou muka. Tentokrát už jsem tyhle stavy snad překonala.

Nejíte maso kvůli životosprávě, nebo z náboženských důvodů?

Je mi líto zvířat. Kdybych nebyla herečka, tak asi pracuju někde v útulku. Miluju zvířata, zatím však kromě hmyzu. Ten se teprve musím naučit mít ráda. Asi tím, že nebudu jíst maso, nezměním svět, ale aspoň pro to něco udělám.

To si asi nepořídíte za honoráře z muzikálů kožich, co?

Ježišmarjá, to určitě ne. Bohužel mám nějaké kožené boty, protože najít dobré nekožené je umění.

Nejtalentovanější servírka ve městě

Do Prahy jste přišla z Bratislavy před třemi lety, kdy jste dostala nabídku na hlavní roli v muzikálu Pomáda. Nezažila jste však jen dobré časy. Nikdy jste od té doby svého rozhodnutí nelitovala?

Byly chvíle, na které nevzpomínám ráda. Na premiéru jsme čekali asi rok a půl, pořád se kvůli penězům odkládala. Měla jsem období, kdy jsem si říkala, že třeba ani nebude, že ze mě bude už napořád servírka. Na Slovensku jsem mohla makat na sobě, na herectví, protože mě přijali na vysokou školu, na kterou jsem však kvůli nabídce z Prahy nešla. Tady jsem místo toho v irské hospodě na Staroměstském náměstí obsluhovala hosty. Pak jsem si ještě těsně před premiérou způsobila na zkoušce ten úraz. Začátky nebyly nejlepší, ale ani ne nějak strašné. Všichni Slováci, kteří přišli kvůli Pomádě do Prahy, to prožívali společně. Brali jsme to jako dobrodružství.

Co vám v té době nejvíc pomohlo? Vědomí, že možná budete slavná?

To rozhodně ne. Ale v Pomádě jsem se seznámila se svým přítelem a společně jsme to všechno překonali. On pracoval v McDonald's.

Opravdu jste neměli jinou možnost?

Jakou? Nemohli jsme ani na konkurz do jiného muzikálu, protože jsme podepsali smlouvu o exkluzivitě. Všechno jsme nechali na Slovensku. Mohli jsme se tam vrátit, k tamějším nabídkám z divadel a televize, ale to jsme nechtěli. Měla jsem nějaké peníze za seriál, který jsem točila na Slovensku, ale ty časem došly. Tak jsem šla pracovat do hospody.

Kdy se to zlomilo?

Rolí ve filmu Rebelové, pro kterou mě Filip Renč našel právě v Pomádě.

Jak by se dnes vyvíjel váš život na Slovensku, kdybyste to tehdy vzdala?

To si neumím představit, protože si hlavně neumím představit život bez přítele. Dali jsme se dohromady až v Praze, i když je Slovák a znali jsme se už předtím. Potkali jsme se v divadle v Nitře, ale tenkrát jsem pro něj byla jen malá holka. Na Slovensku bych teď studovala čtvrtý ročník herectví na Vysoké škole múzických umění, herecky bych na tom byla určitě líp než teď. Ale tady můžu makat na tanci, na zpěvu, dělat to, co mě baví.

Asi byste také nebyla tak slavná...

To přece není vůbec podstatné.

Zdá se, že stojíte nohama pevně na zemi. To je díky těm těžkým začátkům?

Nevím, spíš k tomu mám sklony. Sláva mi moc neříká. Důležité je, že můžu dělat to, co mě baví. Já sama si připadám pořád stejná.

Kolem vás je asi spousta lidí, kteří vám nepřejí, protože si myslí, že by si úspěch zasloužili především oni. Je těžké se v takovém prostředí pohybovat?

Nemám nějaké vážné potíže, vyjít se dá s každým. Ale jasně, že spoustu lidí štve, že jsem mladá, a ještě k tomu ze Slovenska.

Setkala jste se s otevřenou záští?

Setkala, ale nechci o tom mluvit. Učím se i takové lidi mít ráda.

Je těžké si v téhle branži najít přátele?

Mám velké štěstí, že se mnou ze Slovenska do Prahy přišla moje nejlepší kamarádka, se kterou jsme se narodily ve stejné porodnici ve stejný den, chodily spolu na základní školu i na konzervatoř. A mám samozřejmě přítele, se kterým jsme spolu ve všech muzikálech. Radši jdeme domů.

Povolání, které jste si vybrala, je opravdu velmi nejisté. Nebojíte se, že můžete za chvíli dělat zase servírku?

Může se to stát, ale zatím mám práce dost.

Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová.

Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová.

Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová.

Zpěvačka a herečka Zuzana Norisová.

Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová.

Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová.

Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová.

Herečka a zpěvačka Zuzana Norisová.

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Zemřela královna soulu, legendární zpěvačka Aretha Franklinová

Aretha Franklinová v roce 1973

Ve věku 76 let zemřela americká soulová zpěvačka Aretha Franklinová. Umělkyně označovaná za "královnu soulu" trpěla...

PORTRÉT: Hlas jako přírodní bohatství. I to byla Aretha Franklinová

Aretha Franklinová v roce 1975 na předávání Oscarů

První žena uvedená do Rokenrolové síně slávy, Aretha Franklinová přezdívaná královna soulu, zemřela v 76 letech.

RECENZE: Charismatický Pepula. Sukův portrét dost říká, ale i zamlčuje

Josef Suk během koncertu Pražského jara v roce 2007

Novináři, kteří znali houslistu Josefa Suka, vědí, jak byl plachý a uzavřený. Přimět ho k rozhovoru bylo velmi obtížné....

Najdete na iDNES.cz