"Jenže se ukázalo těžké přerušit je, sotva začnou vyprávět, či nutit je skákat na jiné téma. Nechali jsme je tedy volně povídat a teprve zpětně jsme materiál sesadili do oněch tematických rámců," líčí Stránský. Úvodní část představí hrdiny a jejich první konflikt s mocí - zatčení, výslechy. Druhý díl se vrací k soudním procesům či spíše inscenovaným fraškám, třetí projde věznice i tábory; závěrečná část, podle autorů mozaika všednosti, ukáže, jak se dá v lágru studovat, ba i vtipkovat. "Před kamerou vypovídá asi sedmnáct lidí - nemohli jsme natočit zdaleka všechny z těch asi devíti tisíc bývalých politických vězňů, kteří dosud žijí," konstatuje Maryška.
Vzápětí se přiznává i k záměrnému filmařskému minimalismu - víc než na dobových dokladech stavěl na zpovědích, prožitcích, emocích. "Snad to diváky zasáhne spíš než data a lejstra," věří. Ve spoustě unikátních zpovědí se objeví i zástupce z druhé strany barikády - soudce, který tehdy spolupodepsal sedm rozsudků smrti a nyní se hájí, že jej vedl strach. "Přesvědčil ho Šimon Pánek ze společnosti Člověk v tísni, nějak ho uhranul svýma bezelstnýma očima a dokázal, že se bývalý soudce při debatě nečekaně rozohnil," vysvětluje Maryška, proč soudce promluvil. Se společností Člověk v tísni jeho Chronosfilm často pracuje. Točili spolu v Bosně či Kosovu - i proto Ztráta paměti musela na čas stranou. "Někteří v dokumentu vystoupit odmítli, třeba Pavel Kohout," vzpomíná režisér.
Naopak natočené výpovědi současných komunistů nakonec tvůrci nepoužili: "Byli velmi kluzcí, a navíc náš film není o komunistech, nýbrž o jejich obětech, a to pouze z řad nekomunistů - a ani těm prostor nestačil, aby řekly všechno." Proto případy jako Slánský, kde strana popravila své vlastní lidi, ve Ztrátě paměti záměrně nefigurují. Jednu věc před pěti lety ani producent, ani Stránský s Maryškou vůbec netušili: že jejich započatý projekt ve vysílání předběhne návrat seriálu o majoru Zemanovi, jehož byli odpůrci, a že právě na programové okénko, které zbylo po zemanovských doprovodných dokumentech, přímo navážou. Proto dnes Maryška s ironií podotýká: "Zaplaťpánbůh za Zemana, třeba nám teď paradoxně pomůže." Když na Kavčích horách přemýšleli, čím dokumenty cyklu Třicet návratů vystřídat, Karel Hynie, v jehož tvůrčí skupině byl projekt ve spolupráci s firmou Chronosfilm vyroben, prý zvedl ruku nejrychleji. Sám producent dodává: "Nebýt průniku dokumentů k Zemanovi na ČT 1, i Ztráta paměti by skončila někde na ČT 2."
Teď už tvůrci diskutují o tom, jak svou tetralogii dostat do škol. "Z besed s gymnazisty i vysokoškoláky mám zajímavou zkušenost: vždy v určité chvíli začnou mladí obviňovat vlastní rodiče, že jim o těch věcech nevyprávěli. Jistě, pro děti jsou dnes padesátá léta stejně vzdálená jako třicetiletá válka, a to je v pořádku - jenže i o třicetileté válce se stále snažíme dovědět co nejvíc," míní Stránský. Maryška ovšem s předchozími filmy na podobné téma zažil i chladná přijetí - nikoli od studentů, ale učitelů: "Někteří kantoři mi tvrdí, že je to pro žáky moc náročné a moc dlouhé."
 Pohled na objekt z dokumentu Ztráta paměti. |
 Dokument Ztráta paměti putuje se svědky po komunistických věznicích. |
 Dobový záběr v dokumentu Ztráta paměti. |
 Milada Horáková s mikrofony na snímku z dokumentu Ztráta paměti. |
