Ztracený chválí U2, Morávka překvapil Havel. Co v kultuře potěšilo ostatní?

Redakce MF DNES zjišťovala, co letos v kultuře potěšilo její zástupce. Mezi oslovenými jsou režiséři, hudebník i výtvarník.

Jedním z oslovených byl i Jaroslav Svěcený (v popředí), který připomněl i tprojekt Vivaldianno, připravený ve spolupráci s Michalem Dvořákem. | foto: Panther

Marek Ztracený

písničkář

Nejsilnější zážitek mám z koncertu U2. Měl jsem najeté jejich vystoupení z DVD, ale až teď jsem na ně poprvé vyrazil. Byl jsem v Polsku, a když zahráli I Still Haven’t Found What I’m Looking For, tak jsem to i oplakal. Byl to pro mě zážitek několika posledních let.

Jiří David

výtvarník

Je těžké jednoznačně nějakou jednotlivou výstavu, projekt nebo dílo, označit za hlavní vizuální událost loňského roku. Byly to naopak dílčí fragmenty, které se staly důležité. Například něco z mladé české a slovenské malby v brněnské Wannieck gallery, tamtéž Jan Merta, jistě i výstava Viktora Pivovarova v Galerii Švestka, některé výstavy v Karlín studios, Futuře a Entrans. Daly by se sem určitě zařadit i další výstavy v Tranzitu, pár věcí z Prague Biennale či činnost galerie Hunt Kastner, Rudolfinum, Galerie hlavního města Prahy nebo Souhlas Gordon v DOXu. Dále malá, ale v rámci diskuse o současném umění podstatná galerie 207 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Vznik galerie DvorakSec, udržení kvality i mimopražských privátních galerií, což se ukázalo na poměrně dobře připraveném podzimním veletrhu umění v Brně.

Jaroslav Svěcený

houslista

Právě končící rok mi splnil jeden můj celoživotní sen. Uspořádal jsem dva měsíce trvající výstavu nádherných evropských houslí čtyř století v pražském Obecním domě a zvuk vystavených exponátů představit publiku na koncertech ve zdejší Smetanově síni. Celý rok jsem měl také tu čest setkávat se na pódiu s nejrůznějšími zajímavými hudebníky – díky multižánrovému projektu Vivaldianno jsem si například zahrál s legendárním rockovým kytaristou Radimem Hladíkem. Kromě hudby miluju také výtvarné umění a architekturu, a tak jsem si doslova "užil" koncert ve slavném bayreuthském Opernhausu, jednom z nejkrásnějších barokních sálů v Evropě.

Martin Stropnický

divadelní režisér

Jako divákovi se mi nejvíc líbilo představení brněnského Divadla Husa na provázku České moře, které režíroval Vladimír Morávek. Jako divadelníka mě potom nadchla možnost nazkoušet s naším souborem Felliniho Zkoušku orchestru a to, že inscenace diváky zajímá.

Vladimír Morávek

divadelní režisér

Já jsem byl šťastný, když jsme Na provázku hráli poprvé představení Forman s Havlem u moře. Dvanáct hodin to trvalo, sedět nešlo, zadek bolel a ono se to valilo, pořád chodil nějaký talentovaný herec a trochu směšně a bolavě vyslovoval ta slova: mravní neukotvenost, průser v Čechách, lež a nenávist. A srdce se zachvívalo a pořád se někdo smál a Meteor hrál a Budař hrál a Buršová zpívala a následně hrozně rychlým vozem dorazil z Bratislavy i Václav Havel a četl v těch našich tezích, co je pro Divadlo Husa na provázku zformulovali Albrightová, Jiří X. Doležal, ba i Olga Sommerová, a srdce bolelo a Meteor hrál něco od Gotta a od Zagorové a od Kubišové, polívka se jedla a topinky voněly a pak to úderem půlnoci skončilo a polární záře vyšla nad Petrovem krátká jen, třicetisekundová, a to tedy byl ten můj zážitek roku.

Jiří Adamec

režisér

Nelíbilo se mi mimořádně nic, ale já jsem toho letos málo viděl, slyšel i četl. Nicméně radost, a to nesmírnou, mi udělalo, když Jiřina Jirásková vyhrála svůj letošní boj. Nemoc to byla zlá a ona se nám už hodně vzdalovala. Zaplať bůh vyhrála, znovu stojí na jevišti – a za pár dní i před kamerou. Pro mě osobně je to událost tohoto roku.