Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zranitelný Jiří Sýkora se vracel do krajiny dětství

aktualizováno 
- Kdo poslouchával Hlas Ameriky a nemá úplně děravou paměť, musí mu jméno Jiří Sýkora znít přinejmenším povědomě. Podepsán býval hlavně pod kulturními příspěvky. Psal ovšem i jiné texty: v Čechách, kde se narodil (roku 1933 v Praze), vymýšlel kabaretní kusy; v emigraci (odešel do ní v roce 1969, zemřel předloni ve Washingtonu) se dostal k prózám. Jednu z nich, "románové leporelo" Tajná řeč, vydalo bratislavské nakladatelství F. R. & G. v knižní edici časopisu Fragment.
Byl-li Záujem, román bratislavského spisovatele Martina M. Šimečky, předloni vydán slovensky v pražském Torstu, znamenalo to z české strany ediční výjimku. Naproti tomu vydávání českých textů se na Slovensku stalo v této dekádě rutinní záležitostí. To je i případ Sýkory.
Pravda, několik gramatických chyb prozrazuje, že mateřštinou odpovědného redaktora knihy Karola Chmela není čeština, ale nejde o dramatický počet; leckterý český nakladatel je na tom lektorsky mnohem hůře.
Po dokončení Tajné řeči si autor zřejmě hluboce oddychl.
Spadla z něho letitá a fatální zátěž, poněvadž si sám se sebou vyrovnal důležitý účet - z proudu paměti nalovil a na papír naskládal vzpomínky na dětská a jinošská léta, která prožíval zhruba od Mnichova po komunistický puč v osmačtyřicátém na českém venkově. Hrdinou je sice kluk a mladý muž jménem Jindřich Král, jehož spisovatel na začátku i na konci příběhu oslovuje a jemuž knihu adresuje, nicméně je takřka jisté, že Jindřich má funkci velmi průhledného ochranného zbarvení Jiřího Sýkory.
Z fragmentů, z krátkých odstavců (často tvořených jedinou větou) je sestaveno "leporelo", plastická skládanka iniciačních zážitků. Vše je tu rovnocenné, tajemné a opravdově prožívané: ať ještě nevinné, pouze dětsky rozjívené pokusy stáhnout kalhotky kamarádce nebo rvačky klukovských part, typických Horňáků a Dolňáků, tak i ozvěny "velkých dějin" - nucené odchody dospělých do reichu na práci, putující němečtí i ruští vojáci v závěru války, majetkové přesuny po válce. Jindra vášnivě čte, sbírá knihy, píše poezii. Od školáckého rýmování se propracovává k juvenilní tvorbě, která by už asi snesla publikování. Ale narazí: nastaly jiné pořádky, jež požadují optimističtější verše, než jsou Jindrovy prosby a výzvy typu "až nebudu/ a proměním se v prach/ až můj pyšný strach/ ponesou na márách/ neplačte..." "Lidsky byl Jiří nesmírně křehký a zranitelný," charakterizuje autora v doslovu Peter Zajac. Tatáž slova lze vztáhnout na Tajnou řeč. Patrná je v ní plachá pozornost, s níž jsou situace vylíčeny, ale současně paměť autorovi uchovala šťavnatost dobových klukovských nadávek.
"Velké dějiny" jsou ve vyprávění citlivě přítomny v proporcích, jež platí pro dětské vnímání světa. Současně se však Tajná řeč na mnoha místech ocitá v situacích přímo archetypálně typických, tolikrát již jinde vylíčených, že čtenář má dojem xté variace. Přestože se potkáváme s prózou velmi osobní, psanou pro autorovu vlastní "spásu", jeví se nejednou jaksi obecně, zastupitelně. A vypíchnutí některých vět coby samostatných odstavců není než mechanickým položením důrazu.
Tajnou řeč můžeme označit za malou dobrou práci, za prvek v mozaice o zdejším dětství a dospívání v průběhu dějinných zvratů 20. století, jak ji postupně skládají svobodně myslící a píšící čeští prozaici. Sýkorova kniha je spřízněna kupříkladu s románem Michaela Konůpka Böhmerland 600 cc (v roce 1996 jej vydal brněnským Atlantis). Tvůrce Tajné řeči by se býval bez váhání mohl podepsat pod slova, která o svém románu řekl v Norsku žijící Konůpek: je "z rodu textů, které jsou už kdesi hotové, dávno předtím, než autor usedne k psacímu stolu". Böhmerland 600 cc je ovšem dílem v dobrém slova smyslu literárnějším a modernějším, Konůpek pracuje s pamětí méně důvěřivě a více tvořivě než Jiří Sýkora - člověk, jemuž se asi nikdy nepřestalo až odevzdaně stýskat za ztraceným rájem, za časem a krajinou dětství.

Jiří Sýkora: Tajná řeč. (Románové leporelo). Doslov Peter Zajac. F. R. & G., Bratislava 1998, 152 stran, náklad a cena neuvedeny.
Autor:


Témata: Atlantida


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Frankurtskou radnici Römer během knižního veletrhu ozvláštnila světelná show...
KOMENTÁŘ: Letos ve stínu, za dva roky v Lipsku mají naše knihy šanci

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Frankfurtský knižní veletrh, který v neděli skončil, vsadil letos na čtenářskou kartu – a jeho návštěvnost znovu vzrostla.  celý článek

Motiv z obalu českého vydání knihy Otrok
RECENZE: Otrok se podobá dílu Paula Coelha. Chybí mu humor

Jak moc jsme otroky vlastních negativních myšlenek, obav, problémů, křivd a provinění? Útlý bestseller Otrok spisovatele Ananda Dilvara nachází prostřednictvím...  celý článek

Americký spisovatel Dan Brown představil na knižním veletrhu ve Frankfurtu svou...
Může prst mrtvého odemknout iPhone? Místo církve Brown pohoršil ajťáky

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Žádný bůh nepřežije vědu, soudí spisovatel Dan Brown. Tato myšlenka stála u zrodu jeho nové knihy Origin. V češtině vyjde v únoru příštího roku pod titulem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.