Představení nastudoval slovenský choreograf a režisér Ján Ďurovčík a v jeho rodné zemi se setkalo s velkým úspěchem.
Hlavní roli hrají pohyb a rytmus, za jehož zdroj slouží nejrůznější zednické náčiní - kolečky počínaje, lopatami či zednickými lžícemi konče.
Pětice tanečníků vystupuje na lešenářské konstrukci, kde se tančí moderna, rokenrol, ale také i tango.
"Během zkoušení jsme měli opravdu dost zranění, zejména řezné rány na rukou a na nohou. Tanečníci po zkouškách vypadali, jako by si celé tělo oholili žiletkou," vtipkuje režisér.
Účinkující si Ján Ďurovčík vybíral mezi špičkovými sólisty vyhlášených slovenských tanečních souborů (Lúčnica, SĹUK, Slovenské divadlo tanca), jsou mezi nimi tanečníci folklóru, moderních tanců i stoupenci bojových umění.
"Největší strach jsme měli o naše ušní bubínky. Na zkoušky jsme si pronajali kulturní dům, nicméně ten nám byl na nic. Při cvičení rytmu se rozléhaly přímo vražedné decibely, to se uvnitř prostě nedalo vydržet. Vyšli jsme tedy do parku a bušili jsme na trávě. Po hodině zkoušky jsme měli první diváky, kteří nám dokonce i zatleskali," vzpomíná režisér.
Bude se nějak lišit česká verze od slovenské? "Publikum je dalším hráčem ve hře. Na Slovensku tančili s lopatami na scéně i bankéři v oblecích, tak uvidíme," dodává režisér.
První reprízu po české středeční premiéře uvede Divadlo Kalich 19. dubna.
