Jenže své trumfy film postupně odhazuje a na konci, když je má vyložit, nejsou karty v ruce ani na stole.
Potíž tkví v tom, že Žralok v hlavě přináší spíše do kruhu uzavřené umělecké cvičení na téma člověk v prostoru než příběh s přirozeným vyvrcholením.
Přitom právě příslib takového příběhu se záhadou, s napětím a nevtíravým humorem zpočátku z plátna dýchá.
Groteskní výjevy s cyklistou, Japonci nebo se žlutými umělohmotnými kachničkami v popelnici úsměvně prozařují i přesně vymezují hrdinův malý výsek světa ohraničený lešením.
Příjemnou stránkou etudy uzavřené jen mezi byt, okno a kousek ulice je fakt, že nepotřebuje mnoho slov. Pohyb jí nechybí: režisérka Maria Procházková, jež dosud sbírala uznání za animované práce, teď svým způsobem vlastně animuje i "živé" herce v daném prostoru - zábavně posouvá třeba frontu lidí s kbelíky na vodu.
Animovaná je i říše představivosti a běsů osamělého hrdiny, jenž u televize či rozhlasu prožívá volby miss, strachuje se o deštné pralesy... Jenže už motiv obrazovky ukazuje zradu příznačnou pro celý film: nápaditě stylizovaná výtvarná stránka totiž leckdy jen "obalí" obsahové banality, tady i prvky plakátové satiry.
A podobně je tomu s hrdinou, do jehož drobných denních rituálů vkročí Jana Krausová, vláčně vznosné ztělesnění Ženy s velkým Ž typu Andie McDowellové.
Kaiser se výtečně drží na tenké hraně mezi karikaturou "blázna" a okázalou "normálností", když srdečně rozdává dárky z popelnice nebo vyrábí vánoční výzdobu. Režie si s obrázky něžně vyhraje - jenže osobitost tvaru bez jedinečnosti obsahu vede odnikud nikam.
Muž, jenž nosí "žraloka v hlavě", se jeví jako další bezmála hrabalovský sběratel perliček na dně, pro své okolí neškodný blázen, kolem nějž plyne čtvero ročních období.
Proč ne - ale jak s takovým hrdinou naložit, aby opět nezrodil věčný barvotisk o šťastných prosťáčcích božích?
Žralok v hlavě na to nepřišel. Půvabné maličkosti s chytrou animací slouží jinému cíli: studii duševní choroby a technickým hrátkám obraznosti.
Vzdor zajímavě rozehraným vztahům se lidově řečeno nic nestane. Což může být bezradnost, nebo naopak tvůrčí záměr, ale v očích diváka vlákaného do pasti to vyjde nastejno.
 Hlavní roli v českém filmu Žralok v hlavě ztvárnil Oldřich Kaiser. |
