RECENZE: Italský výlet si mohli ušetřit, víc z génia našli ve zkušebně

Petr Václav, jehož drama romské ženy Cesta ven vyhrálo ceny Český lev, uvedl do kin svou novinku, hudební dokument Zpověď zapomenutého.

Operu Olimpiade loni uvedlo Stavovské divadlo. | foto: Národní divadlo

Obsahuje vlastně dva filmy v jednom. První sleduje zrod opery Josefa Myslivečka Olimpiade s dirigentem Václavem Luksem a jeho Collegiem 1704, druhý jde po skladatelově italské stopě. A kupodivu zákulisí zkoušek zabírá daleko silněji než stylizovaný cestopis.

Co se odehrává ve zkušebně, je civilní, zábavné, věrné. Kdy jindy člověk uvidí pěvkyni s typickými gesty v džínách a teniskách, kde jinde mu kamera zdůvěrní dirigenta, který každou notu osvětlí, odzpívá a prožije na hranici sportovního výkonu. Nakažlivé nadšenectví, které ze souboru tryská, tu ještě nemá nános jevištní pompy, muzikanti jako by si v práci hráli. Vybaví se jazzový Whiplash, z něhož též strhující drama učinila hlavně hudba sama.

Zpověď zapomenutého

55 %

Česko / Francie, 2015, 79 min

režie: Petr Václav

Naproti tomu životopisnou výpravu líčenou z pohledu muže, jenž nosil přezdívku Il divino Boemo – božský Čech, provází květnatý komentář, jehož přepjatý jazyk s výrazy „Vzpomínka odvanula už v den mé smrti“ mírní jen hlas Karla Rodena v roli vypravěče. K obrazové lyrice lesů či moře i k turistickým záběrům zahraničního výletu přidává Václav řečnické otázky a teoretické odpovědi. Teprve italský archivář dodá detektivně pojatá fakta včetně tehdejších platů a účtů v bance.

Výsledkem souboje dvou rovin filmu je tedy remíza, vyumělkovaný portrét proti skutečnému dobrodružství při zrození zážitku. A nakonec jazýček vah vychýlí směrem nahoru právě melodie z 18. století.