V České republice hrajete často. Máte tu s publikem zvláštní vztah?
Myslím, že ano. Obvzlášť v Praze je velmi vřelé a otevřené a svým způsobem i šílené. Zážitky z koncertů jsou pro mě vždycky intenzivní a to je taky důvod, proč se tak často vracíme. Nevím proč to je, ale zdá se, že u vás jsou lidé s mojí hudbou opravdu propojeni.
Svědčily by o tom alespoň historky o fanynkách, které se prý na jednom z tuzemských festivalů nabízely ochrankářům jen aby za vámi mohly do zákulisí. Stávají se vám takové věci často?
Ve fázi mého života, kdy jsem na turné ano. Ale když spolu teď mluvíme, je to jinak. Nikoho nevídám, nejsem vůbec společenský, spíš zakřiknutý. Ale samozřejmě část mého já miluje to vzrušení z extrémního životního stylu. Toho být na podiu a být obklopen lidmi, kteří mě chtějí. Moc bych se na sebe chtěl podívat jejich očima a vidět, co je přitahuje. A co v nich vyvolává hudba IAMX.
Přesáhlo pro vás někdy chování fanynek míru?
Hodně špatnou zkušenost jsem měl v Brně. Chystali jsme se hrát přídavek a přímo pod podiem byla holka, která mě prosila o písničku. Měla na podiu položený svůj baťoh a když jsme začali hrát, dala do něj ruce. Pak s ním zatřepala a když je vyndala, měla rozřezaná zápěstí. Začala mi je ukazovat., což bylo absolutně strašné.
Co jste dělal?
Ona pořád dokola opakovala, že se omlouvá. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká legrace, ale pak mi došlo, že to myslí vážně. Naštěstí se nic podobného už nikdy neopakovalo.
Reakce lidí na vaší hudbu je často až hysterická. Nebojíte se toho?
Může to tak být. Ale nevím, co s tím zmůžu. Nemůžu přeci kontrolovat, co dělám ve studiu a řešit, zda si z toho podřeže žíly nebo jestli beze slova shodí oblečení a ojede mě. Neviním se z toho.
Kde se ve vás vzala láska k dekadentní kultuře?
Byl jsem tiché a uzavřené dítě. Až když jsem se poprvé dostal na podium, objevil jsem v sobě tu vnitřní agresi, která chtěla ven. A opravdu jsem se propojil s myšlenkami hédonismu, dekadence, glamouru a extrovertního chování.
V názvu svého alba mluvíte o závislosti. Jaká je ta vaše?
Mám jich spoustu. Některé negativní, jiné pozitivní. Na albu jsem se soustředil na ty dobré. Když mám být konkrétní, dnes je to pro mě práce, umění, architektura a terapie. Jsem dost citlivá osoba, takže se musím starat o svoji mysl. A dřív jsem byl závislý opravdu na spoustě věcí. Drogách, sexu a tak. Ale už to mám pod kontrolou.
Jste původem Brit, ale žijete v Berlíně. Na novém albu zpíváte, že na Anglii nemůžete ani pomyslet. Proč?
Berlín je velmi mladé a zvláštní město. Je umělecké, jezdí sem spousta lidí z různých koutů světa. Je tu vysoká koncentrace umělců, lidí bez peněz, s velmi liberálními názory a taky je tu spousta pošuků. To podňecuje mojí kreativitu. Víc si věřím a a v tom, co dělám, jsem odvážnější. Navíc je tu levněji, takže jsem svobodnější. Londýn je proti tomu umělecky chudý.
Souvisí s tím, že ignorujete velké společnosti a o vše kolem kapely se staráte sám?
Ujasnil jsem si, že nechci pracovat pro lidi, kterým jde jen o byznys a nejde jim o umění a prožitek. To je problém hudebního průmyslu, který je postaven na tom, že jde o umění, ale přitom jde o výdělek jako všude jinde. Proto jsme se s IAMX rozhodli dělat vše nezávisle. Nevýhoda je, že nemáme žádné peníze a je to o hodně víc práce. Ale umělecky jsme svobodnější a víc si užíváme, když něčeho dosáhneme. Vzhledem k tomu, že o peníze mi nejde, výhody převažují.
