To bylo tak. Při slavnostním zakončení pražské části putovní filmové přehlídky Febiofest, která v pondělí vstoupila do krajů, převzala čestnou cenu slavná dcera ještě slavnějšího otce, herečka Geraldina Chaplinová. Děkovala, jak bývá zvykem, jenže nikoli za sebe a festivalu, nýbrž celé naší zemi - a překvapivě za tatínka.
Král komiků Charlie Chaplin se v roce 1968 vůbec nesmál, právě naopak. Jeho poslední film Hraběnka z Hongkongu krátce předtím propadl, kritici ho rozcupovali na kousky, Chaplin se utápěl v depresích, už se mu nechtělo žít, jeho rodina se bála nejhoršího.
Ale pak Československo vydalo poštovní známku v hodnotě jedné koruny a čtyřiceti haléřů, na níž Chaplin tančí na laně nad symbolickou zeměkoulí - a když se to komik dozvěděl, zázračně ožil. Přestal si prý připadat odepsaný, dostal zase sílu, ještě stihl nejdelší potlesk v historii Oscarů a své povýšení do šlechtického stavu, než o devět let později zemřel. "A za těch devět let života pro mého otce vám děkuji," uklonila se Geraldine Chaplinová.
Příběh s minimální nominální hodnotou koruna čtyřicet dokládá, jak málo někdy stačí, aby pidižvík pomohl velikánovi, a jak paradoxně dokážeme nejlepší věci, když je nejhůř. Mimochodem to platí i pro letošní Febiofest: v pořadí dvacátý, málem už pohřbívaný, stíhaný zákulisními vlastnickými spory i hubnoucím rozpočtem, ve výsledku však jeden z nejvydařenějších ročníků vůbec, od výběru filmů, přes divácký zájem až po sestavu hvězdných hostů, jakou by ani karlovarský festival nepohrdl.
Pochopitelně Chaplinová si svůj příběh předem uchystala, vyzdobila, nastudovala a z pódia prodala jako pravá herečka. Nicméně nepřímo nám tak připomněla jednu národní specialitu. Když o nic nejde, reptáme, fňukáme, vzdáváme se. Ale na hraně, v úzkých, zkrátka za pomyslnou korunu čtyřicet umíme zázraky. U Chaplina to zařídila náhoda, u Febiofestu vzdor plynoucí z vědomí, že věci, které za to stojí, se nepohřbívají. A takových malých zázraků za pakatel se kolem děje pořád dost.
Tak a dost rozněžňování se. Potlesk dozněl, dcera krále komiků odjela, červený koberec se vrátil do skladu - a ukázalo se, že zatímco jedni se snažili přinést trochu světla, jiní si je prostě ukradli. Nejprve zmizelo jen pár loučí, které festivalovou promenádu lemovaly; další pochodně se ztratily i s objímkou, a poslední dokonce s celým stojanem.
Chaplin už se to naštěstí nedozví.