"Francouzský dárek světovému filmu", jak herci přezdívají, vzbudil loni ve Francii svou otevřenou zpovědí, kterou vydává nakladatelství XYZ v překladu Jiřího Žáka, hotové pozdvižení. Není divu.
Depardieu tu přiznává zásadní životní selhání vůči svým blízkým. Popisuje drogovou dráhu a těžkou nehodu svého syna. Líčí, jak v sedmi letech asistoval u porodu své sestry a v osmi už propil noc s americkými vojáky.
Proč skončil téměř bez vzdělání na ulici coby záškolák a občasný zloděj, kterak již osmadvacet let chodí na psychoanalýzu a že pověst násilníka nemá náhodou.
"Když mě někdo naštve, dostane do držky, i kdybych měl skončit v kriminále!" říká Depardieu, který byl už v mládí trestán za krádeže aut. Později již coby hvězda v opilosti havaroval na motorce, takže mu hrozilo, že nedostane řád Čestné legie.
Svět divadla a poté filmu byl pro něj vlastně záchranným lanem, ačkoli neznal klasiky a myslel si prý, že Pyrrhus je jméno psa. Když probírá zpětně svou kariéru ústící až v Hollywoodu, vykládá, že ve většině svých amerických filmů nerozuměl ani slovu z toho, co říkal.
Depardieu tvrdí, že peníze ho vůbec nezajímají, nicméně bere takřka všechny nabídky a nelituje ani špatných filmů. Zároveň se pouští do kritiky "buržoazní Francie", která prý nemá svého Michaela Moorea, vysvětluje svou podporu tamní komunistické strany.
Podniká ve víně, naftě, restauracích, současně je pro zdanění bohatých. Líčí své cesty do Moskvy či na Kubu a také za Vladimírem Mečiarem, kterého v roce 1998 podpořil ve volební kampani - za peníze. "Zlý sen, hořce toho lituju," doznává v knize herec.
 Herec Gérad Depardieu |
