Filmová Žlutá ponorka si už odbyla obnovenou premiéru na srpnovém festivalu v Liverpoolu, kde vystoupilo sto osmdesát kapel hrajících písně Beatles. Po seriálu The Beatles Anthology vyklízejícím archivní šuplíky je Žlutá ponorka dalším pokusem, jak ošetřit fenomén The Beatles v digitálním věku a zároveň na něm ještě trochu vydělat.
Žlutá ponorka se od předchozích filmů The Beatles lišila. Perný den, považovaný v beatlesovské filmografii za nejlepší, vystihl muzikantské klukoviny, snímek Help! však trpěl nevyrovnaností mezi komedií a písňovými "klipy" a experiment Magical Mystery Tour už ztrácel místy smysl. Žlutá ponorka z roku 1968, která se podobala jakémusi pohádkově psychedelickému snu, je patrně nejobraznější beatlesovský titul. Režisérovi George Dunningovi výtečně posloužila hravá titulní píseň Yellow Submarine, která se v Británii stala nejžádanější skladbou roku 1966.
Ve filmové Žluté ponorce hrají důležitou roli barvy jako projev odpoutané beatlesovské fantazie o zemi jménem Pepperland. Digitální oživení barev právě tento nejpodstatnější rys Žluté ponorky zvýraznilo. Ostatně píseň Lucy In The Sky With Diamonds prý měla být oslavou nové "barevné" drogy - LSD. Členové The Beatles ani její autor John Lennon to nikdy nepotvrdili, i když přiznali, že s drogami experimentovali; stejně jako celá tehdejší umělecká branže. S obrazností Žluté ponorky se pojí i všeobjímající hymna All You Need Is Love (Všechno, co potřebuješ, je láska), kterou skupina oslavila hippiesovské léto lásky a v níž její autor John Lennon zachytil marné naděje šedesátých let. "Ty pocity byly tak prchavé, čisté, zranitelné a trvaly tak krátce, že se snad ani nemohly stát skutečností," hodnotili to později sami muzikanti.
V srpnu 1967 Beatles ztratili přítele a manažera Briana Epsteina. Mylně se domnívali, že na všechno stačí sami a změní poměry v hudební branži k lepšímu, když založí vlastní vydavatelství Apple, které v březnu 1968 podpořili mohutnou mediální kampaní. Jenže socialismus typu Apple, vydávající fantasmagorické projekty kamarádů i podvodníčků, nefungoval. Dostavilo se i vystřízlivění z transcendentálních Maharishiho meditací, které si kapela vyzkoušela při pobytu v Indii.
A v roce 1968 již Beatles pomalu zvonila hrana. John se zahleděl do japonské avantgardní umělkyně Yoko Ono, Paul se seznámil s Lindou Eastmanovou. Indivi-duality hudebníků se pak vyhranily na bílém dvojalbu (White Album). Deska Yellow Submarine vydaná v lednu 1969 byla se čtyřmi novými písničkami spíše soundtrackem ke stejnojmennému filmu než regulérním albem. Teprve nyní se z ní stala kompilace beatlesovských hitů spřízněných jménem Žluté ponorky.
 Členové skupiny Beatles v roce 1964 |
