Příběh jednoho z nejznámějších a nejmilovanějších sériových vrahů dějin, Teda Bundyho, zná celá Amerika. Pohledný muž, vystudovaný psycholog, se doznal k vraždám nejméně třiceti obětí, odhady mluví až o stovce usmrcených žen. Násilník, nekrofil; přesto fascinuje.
A také znovu nastoluje otázku pokrytecké morálky zábavního průmyslu, který vyrábí portréty nechvalně proslulých osobností ve velkém, protože zná jejich diváckou přitažlivost, načež vydává alibistická upozornění, aby je publikum vnímalo kriticky.
Ukázkově to předvedl Netflix, který vyrobil dokument Conversations With a Killer: The Ted Bundy Tapes, obsahující archivní ukázky vraha a rozhovory z vězení. Když se v hodnocení začaly objevovat nadšené komentáře, jak byl vrah „sexy“, přidal Netlix upozornění, že má ve své videotéce nabídku tisíců jiných krásných mužů. A na rozdíl od Bundyho - bezúhonných.
Ovšemže to nezabralo – a což teprve může vyvolat hraný příběh se sladkým miláčkem školaček v zabijákově roli. Sotva pomůže, že ve snímku Zlo s lidskou tváří, jehož originální název Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile je převzatý z charakteristiky pachatelových činů před soudem, přebírá roli vypravěče Bundyho přítelkyně Liz v podání Lily Collinsové.
Žila se zabijákem a nic netušila – alespoň podle filmové verze, která se od reality odchyluje. Například Liz ve skutečnosti nikdy nepřišla k soudu, aby si poslechla Bundyho výpověď, a sám obžalovaný při procesu na rozdíl od filmových slz prý nikdy neplakal.
Než jej v únoru 1978 definitivně zavřeli, uprchl Bundy dvakrát z vězení a přiznal se až po deseti letech zapírání. Svou metodu takřka neměnil: oběti, vesměs mladé bělošky od 13 do 26 let, si vybíral na veřejných místech, spoléhal se na svou společenskou zběhlost, atraktivní vzhled, inteligenci a důvěryhodnost.
Ženy nejprve omráčil, poté škrtil a znásilnil, někdy až posmrtně. Svým osobním kouzlem se snažil oblomit i porotu, ale marně, Bundy byl popraven na elektrickém křesle 24. ledna 1989 ve státní floridské věznici. Paradoxně si pochybné slávy užil ještě za svého života. První televizní film o jeho případu, dvoudílný The Deliberate Stranger, uvedla stanice NBC v roce 1986; tehdy Bundyho ztvárnil Mark Harmon.
A s novým tisíciletím se vzedmula další vlna filmařského zájmu. V příběhu Ted Bundy natočeném roku 2002 hrál titulní roli Michael Reilly Burke. Rok poté v televizním díle The Stranger Beside Me ho vystřídal Billy Campbell, znovu do roka pak přišla adaptace knihy The Riverman, v níž Bundyho ztělesnil Cary Elwes, a ve filmu z roku 2008 nazvaném Bundy: An American Icon jej představoval Corin Nemec.
Skoro to vypadá, že možnost mihnout se v připomínce děsivých zločinů považují Američané za čest. Ostatně Efronovo obsazení žádali v petici sami hercovi fanoušci, podpořil je i Bundyho právník tvrdící, že Efron se jeho klientovi podobá. Režisér filmu Joe Berlinger si dopřál roličku reportéra, žalobce hraje Jim Parsons čili Sheldon z Teorie velkého třesku a Zlo s lidskou tváří se stalo hereckým debutem Jamese Hetfielda z kapely Metallica.
