Nese morální ponaučení a zároveň je dostatečně akční na to, aby zaujala mladé publikum. Hudbu složil Vladimír Franz, který pracoval s příznačnými motivy a překvapivě byl ve své skladbě k posluchačům poměrně vstřícný.
Po Argonautech v Laterně magice se choreograf Jan Kodet ve Zlatovlásce podruhé setkal s rozměrnějším vyprávěcím tanečním dílem. A opět z této konfrontace nevyšel nejlépe. Pro tak velkou plochu nemá dostatek originálních nápadů a místy se v jeho choreografii objevují vyloženě hluchá místa.
Také režijní pojetí Ondřeje Havelky, které sází na časté zcizování prostřednictvím principu divadla na divadle, občas nevychází. Škoda, že se inscenátoři neodhodlali k razantním škrtům.
Po rozpačitém úvodu začne mít vyprávění větší spád od okamžiku, kdy se Jiřík se svým věrným psem vydávává za Zlatovláskou. Nejen děti ocení kouzla jevištní techniky, díky nimž krkavci létají, loďka se vznáší po hladině a obrovský pavouk slézá z koruny vysokého stromu.
"Do varu" je dostane i tanec mravenců s velkými gymnastickými balony, které představují korálky z přetrženého Zlatovlásčina náhrdelníku. Jenže i tyto scény by vyzněly lépe, kdyby je inscenátoři zestručnili.
Náročné duety připravil Kodet pro představitele Jiříka a Zlatovlásky. V choreografii založené na efektních zvedačkách nemá nejmenší problémy Alexandre Katsapov s éterickou Adélou Pollertovou.
To Radek Vrátil s Klárou Kutilovou se při druhé premiéře s choreografií potýkali mnohem hůře. V akrobatickém partu psíka si při premiérách "dobře zařádili" eruptivní Viktor Konvalinka i alternující Tomáš Rychetský. Náročná role připadá Martinu Zbrožkovi, který je hlavním prostředníkem mezi publikem a tanečníky.
Zlatovláska je sympatickým pokusem o nové celovečerní dílo, které však ještě potřebuje uzrát. Děti se však podle premiérových ohlasů bavily báječně.
VLADIMÍR FRANZ - Zlatovláska
Národní divadlo Praha. Choreografie Jan Kodet, režie Ondřej Havelka, délka 150 minut.
Hodnocení MF DNES: 
