Červený koberec zčernal. Meryl Streepová, Michelle Williamsová, Emma Stoneová, Nicole Kidmanová i řada jiných hvězd dorazily na udílení Zlatých glóbů, cen zahraničních kritiků v Hollywoodu, od nichž se odvíjejí oscarové předpovědi, ve smuteční barvě.
Symbolicky tak podpořily boj proti sexuálnímu obtěžování ústící v celosvětové hnutí MeToo (Já také), který se stal rovněž hlavním obsahem projevů od moderátora ceremoniálu přes oceněné až po Oprah Winfreyovou, která do svých díků za čestnou Cenu Cecila B. DeMilla zapojila jak ženské, tak rasové téma.
Stranou nezůstali ani mnozí muži, kteří si na klopy sak připjali odznak Time’s Up, což je jméno nadace na pomoc obětem sexuálního násilí, kterou hollywoodské herečky založily. V překladu znamená Čas vypršel, čímž se míní, že končí doby, kdy se využívání mužské převahy mlčky přehlíželo.
Zajímali ještě vůbec někoho vítězové? Zjevně pouze do té míry, pokud nějak mapovali právě ústřední aféru hollywoodské sezony. A bylo jich dost, v „ženském“ roce vyhrávaly ženské příběhy.
Uspěl i německý thriller
Na rozdíl od Oscarů, kde filmy „vážné“ i „nevážné“ soutěží v jednom společném poli, se hlavní Glóby udílejí odděleně ve dvou kategoriích. Mezi dramaty vyhrál snímek s kriminální zápletkou Tři billboardy kousek za Ebbingem, příběh matky bojující za vyšetření případu dceřina znásilnění a vraždy. Film, který do našich kin přijde 18. ledna, dostal celkem čtyři trofeje včetně sošky pro herečku v hlavní roli Frances McDormandovou.
Na stejný počet sošek dosáhl pouze seriál Sedmilhářky, jemuž vládnou rovněž ženské postavy. Mezi komediemi či muzikály zvítězila Lady Bird, opět založená na vztahu matky a dcery během dívčina dospívání; též má Glóbus pro herečku v hlavní roli Saoirse Ronanovou, navíc ji natočila žena, režisérka Greta Gerwigová. A mezi neanglicky mluvenými snímky slavil vítězství německý thriller Odnikud, jehož hrdinka v podání Diane Krugerové chce zase pomstít smrt svých blízkých při útoku neonacistů.
Muži měli zjevně smolný rok: dělali neslušné návrhy, zneužívali svou moc, zapírali, kličkovali a byli potrestáni. Kromě „povinných“ trofejí za nejlepší mužské herecké výkony, kde se třeba neuvěřitelný Gary Oldman coby britský premiér Winston Churchill v Nejtemnější hodině zkrátka nedá přehlédnout, přestože svou písařku dožene k slzám, už se mezi klíčové laureáty probojoval pouze Guillermo del Toro, odměněný cenou za režii díky fantaskní romanci Tvář vody.
Zpolitizovaný svátek filmu
Dost možná se opravdu „ženské“ příběhy povedly tentokrát lépe, třebaže fanoušky vytáčí, že typicky „mužský“, tedy válečný snímek Dunkerk vyšel zcela naprázdno. Nicméně pochybnost nevyvolávají ani tak výsledky hlasování kritiků jako průvodní „omáčka“ kolem MeToo. Glóby totiž neukazují cestu Oscarům jen ohledně filmů, nýbrž i společenského klimatu, takže lze očekávat, že ceny Americké filmové akademie celou estrádu kolem sexuálního obtěžování zopakují.
Ale jak? Mohou být černé róby ještě černější? Může snad někdo promluvit ohnivěji než Oprah Winfreyová, která se k heslu Končíme! dopracovala přes připomínky prvních afroamerických vítězů? Dá se původní svátek filmu, jenž za poslední roky zmutoval v aktivistické volání po „rozmanitosti“ a horečnaté sčítání, jak jsou zastoupeni bílí, černí, ženy, muži, homosexuálové a heterosexuálové, vůbec ještě více zpolitizovat?
Paradoxním výsledkem hysterické korektnosti se pak stane, že herečka Rose McGowanová, která mezi prvními obvinila ze znásilnění producenta Harveyho Weinsteina, označila černou promenádu na červeném koberci za prázdné gesto.