„Jestli ten zákon bude od příštího roku platit, zkrachuje devadesát procent výrobců českých filmů,“ odhaduje ředitel České filmové a televizní akademie Petr Vachler.
Tvůrci tvrdí, že národní kinematografie stojí na pokraji ekonomické krize, a pokud se rychle nezmění zákony, zanikne.
„V roce 2005 nebudou v kinech české filmy. Přitom právě na ně letos přišla třetina všech návštěvníků,“ říká producent Pavel Strnad.
Ze státních výdajů na kulturu dostává film nejméně, jen tři procenta, ač z návštěvnosti mezi zařízeními vyšla kina naopak vítězně s 27 procenty.
Problémy s novelou zákona vycházejí z toho, že dosud mohli filmaři své náklady na výrobu filmu odepsat z daní během roku či dvou. Vezměme film, který stál deset milionů korun. Stejnou částku vydělá v prvním roce v kinech.
Dosud mohl producent deset milionů tržeb při danění snížit naráz deseti miliony nákladů (a mít tedy nízký základ daně), nově jen jednou šestinou z nich (základ daně je pětkrát vyšší). To daň podstatně zvýší a filmař by na její uhrazení musel mít velkou rezervu.
A další ohrožení? Česká televize škrtla oba filmové magazíny, nepodpoří žádný nový snímek. „Ani jedna z českých televizí nedodržuje evropskou směrnici, podle níž musí dát deset procent svého vysílacího času či prostředků nezávislým producentům. Není nový zákon o státním fondu kinematografie, jenž by určil nové zdroje - ve státní podpoře filmu jsme daleko za Estonskem či Litvou.
Poslanci rozdělují nerovnoměrně peníze na festivaly: karlovarskému, jednomu z dvanácti na světě nesoucích kategorii A, pět milionů uberou a téměř stejnou částku dají přehlídce filmů o létání,“ shrnují své výhrady. Nežádají přímé dotace, ale systém, v němž film může žít.
Akademie osloví všechny poslance. „Když to nepomůže, obrátíme se na Evropský parlament, existují i právní cesty. A nevylučuji, že budeme žádat odvolání ministra kultury a ministra financí,“ připouští Strnad.
