Ne že by bývalý alkoholik Harry Hole vůbec neměl chuť na panáka, ale dokáže zůstat střízlivý, přednáší na policejní akademii a žije celkem spokojený manželský život s Ráchel, které slíbil, že vyšetřování vražd je pro něj minulostí. Nehodlá se k němu vrátit ani poté, co je v Oslu zavražděno několik mladých žen, které si hledaly náhodné partnery na internetové seznamce. Jenže jeho duchovní otec Jo Nesbo rozhodl jinak: v románu Žízeň, jedenáctém v sérii o nekonvenčním norském detektivovi, se k té prokleté a nebezpečné práci vrátit musí.
Donutí ho k tomu silně nechutný vrchní policejní náčelník Bellman, kterému se naskýtá šance stát se ministrem spravedlnosti, a k tomu potřebuje mít rychle vyřešený případ bestiálních vražd spojených s pitím krve obětí. Takže Harryho vydírá: buď se bude na vyšetřování podílet, nebo prozradí drogovou minulost Harryho nevlastního syna Olega, což by znamenalo konec jeho studií na policejní akademii. Harrymu nezbývá než se vydat po stopě - která vede do minulosti. A je opět skvělý a formu neztratil.
Je nezbytné konstatovat, že Jo Nesbo v Žízni snad ještě vygradoval všechny klady, které mu získaly přízeň milionů fanoušků severských detektivek: výborný styl s místy až jedovatým humorem či precizní charakteristika postav od šéfky pátrací skupiny Katrin včetně jejích milostných trablů přes bulvární novinářku a zkorumpovaného policistu po poněkud zneuznaného psychologa, který je přesvědčený, že vrah je postižený vzácnou poruchou - vampyrismem.
Žízeňautor: Jo Nesbo nakladatel: Kniha Zlín překlad: Kateřina Kryštůfková 600 stran, 399 Kč |
A především tu je sám děj, unikátní a napínavý až k nepřečkání a plný psychologických fíglů, zvratů a chytáků na čtenáře. Jméno zabijáka odhalí Nesbo poměrně brzy, Harry s ním měl už co do činění, ale jak ho dostat? Harry díky svým neobvyklým metodám uspěje, to by však nebyl Nesbo, aby si v závěru nedovolil další past - a zřejmě tak pootevřel dveře k dalšímu Harryho dobrodružství.
Žízeň, kterou v překladu Kateřiny Krištůfkové vydalo nakladatelství Kniha Zlín, rozhodně není čtení pro slabé povahy. Je samozřejmě výborná, ale občas tak brutální, že se člověku zvedne žaludek, když si třeba představí nápoj z lidské krve ochucené citronem.
Nicméně stojí za to znechucení spolknout a ten strhující román číst dál.
Jenom možná ne před spaním.
