Amy Winehouse

Amy Winehouse | foto: Universal Music

Životopis Amy Winehouse je nejednoznačný jako ona sama

V českém překladu právě vyšel aktuální - tzn. i v originále letos vydaný - knižní životopis ostře sledované zpěvačky Amy Winehouse z pera Nicka Johnstonea. Nese název Amy Amy Amy.

"Svým způsobem je tragédií pro hudbu, že talentovaná umělkyně jako Amy Winehouse se ztratí v našem pobláznění celebritami. Naše kultura, to je neustálé sledování celebrit - co nosí, co říkají, na čem pracují, s kým spí, jaké drogy berou, jaké drogy neberou, zda jsou na vrcholu nebo se propadají na dno. Jsme tím posedlí. A kvůli tomuto se Amy Winehouse - jako osoba - stala důležitější než její hudba." Takto dští - jistěže právem - autor knihy v úvodu síru na nastavený mediální úzus.

Druhá věc je, že jeho kniha, respektive její česká verze, některé znaky právě onoho bulvárního přístupu nese, byť jen na první pohled. Už samotná obálka (převzatá z britského vydání) spíše slibuje lascivní čtení o celebritě věčně pod vlivem. Vyloženě libovůlí českého nakladatele pak je podtitul názvu. Ten v originále zní "The Amy Winehouse Story" (Příběh Amy Winehouse), zatímco český překlad láká jak z pokleslého plátku převzatým podtitulkem "Amy Winehouseová na vrcholu slávy a na pokraji zoufalství".

. Kdo je autor knihy

Nick Johnstone je britský žurnalista. Píše či psal pro deníky The Guardian, The Times, The Daily Tepegraph či pro časopisy Mojo, Uncut nebo The Wire. Je autorem řady knih, mj. biografie Patti Smithové, Radiohead, Johnnyho Deppa či Seana Penna, knižních rozhovorů s Yoko Ono či Lou Reedem a vlastní povídkové tvorby, inspirované například tvorbou skupin Joy Division či The Smiths.

Samotný obsah knihy - máme-li na mysli autorův přístup - je naštěstí v příkrém rozporu s vnějším dojmem. Je znát, že Nick Johnstone je skutečný hudební publicista, s širokým rozhledem, znalostmi hudební historie i současnosti, v neposlední řadě nepostrádající schopnost se o svůj"background" podělit přístupnou formou i s těmi, kteří například v jazzu či soulu, tedy stylech pro Amy Winehouse nejzásadnějších, poněkud "plavou".

Amy Winehouse

Seriózní práce
Johnstone postupuje chronologicky, zabývá se skutečně především hudbou, kterou popisuje do nejmenších detailů prostřednictvím přímých výpovědí aktérů (bohužel nikoli samotné protagonistky, ostatně "neautorizace" je snad jediným stínem biografie, byť vzhledem k zpěvaččině nevyzpytatelnosti vůbec není jisté, zda by v případě jejího aktivního podílu na jejím vzniku kniha vůbec kdy spatřila světlo světa), zdokumentovaných výpovědí z tisku a v neposlední řadě vlastních zajímavých kritických rozborů, které se týkají jejích dvou dosud vydaných alb Frank a Back To Black.

Autorovi se daří život a tvorbu Amy Winehouse zařadit do dobového kontextu - její okouzlení módním R&B a hip hopem a zároveň láska ke starým jazzovým a soulovým zpěvačkám či vokálním skupinám 60. let je pro část dnešní scény příznačná. Zvláště zajímavé je pak uvedení Amy Winehouse do souvislostí s dalšími mladými umělci, čerpajícími z podobných zdrojů, zejména Norah Jonesovou a Jamiem Cullumem.

Zpěvačka Amy Winehouse byla spatřena, kterak v podprsence běhá po noční ulici a pláče

Je zcela pochopitelné, že v případě osobnosti typu Amy Winehouse se autor biografie nemůže vyhnout ani kontroverzním tématům - alkoholu, drogám, frustracím ze vztahů apod. Vždyť sama zpěvačka o těchto věcech sama nejen otevřeně hovoří, ale také zpívá, a to dokonce ve svých největších hitech (Rehab). Johnstone ale o veškerých úletech objektu svého zájmu hovoří seriózně, vlastně poměrně decentně, a co je nejdůležitější - nikoli samoúčelně (tedy bulvárně), nýbrž v souvislosti s hudební tvorbou zpěvačky.

Co je to "sezení"?
V mezích možností kvalitní životopisná kniha ovšem trpí dvěma poměrně zásadními problémy. Prvním je redakční příprava českého vydání, která "nevychytala" některé nesmysly a nelogičnosti (např. škola Mount měla 800 žákyň ve věku 4-18 let, z toho 100 ve věku 4-11 let a 300 ve věku 11-18 let; Amy prý ukončila školu v roce 1996 ve věku šestnácti let - byť se narodila v roce 1983 atd.).

Z festivalu v Glastonbury - zpěvačka Amy Winehouse

Druhým, vážnějším problémem, je český překlad, jehož autorem je Richard Janda. Po překladateli je těžké vyžadovat znalost hudebních termínů a není taková tragédie, že z jeho rukou vycházejí prapodivné či neobratně znějící hudebně-terminologické tvary jako "zpěváci skladatelé" (v češtině obvykle používáme - i pro Carole Kingovou a Jamese Taylora, kteří jsou zde jmenováni - označení "písničkáři"), "doprovodné stopy" (lépe by jistě znělo "hudební základy") či "sezení" (zbytečný překlad v češtině běžně používaného slova "session") a mnohé další.

Vina je však na straně nakladatele, který měl zajistit přehlédnutí přeloženého textu někým, kdo se v dané problematice orientuje. Dlužno pro spravedlnost dodat, že případ této knihy zdaleka není v české produkci knih o hudbě výjimečný a zdaleka není ani nejkřiklavější - uspěchaná produkce a zbytečné úspory, jdoucí na vrub kvality překladu, se letos podepsaly i na tak prestižním titulu, jako jsou paměti Erika Claptona (Nakladatelství Lidové noviny) a Turnerův jinak výborný životopis Johnnyho Cashe Muž jménem Cash (nakladatelství Slovanský dům) posunul před třemi lety doslova "přízračný" překlad až k nečitelnosti.

Brit Awards ´08 - Amy Winehouse

Přes překladatelské lapsy a bulvárně působící obálku je ovšem dobré se přenést. Odměnou je seriózně a zároveň čtivě napsaný životní a umělecký příběh zpěvačky, která sice (do značné míry z vlastního rozhodnutí) plní častěji společenské než kulturní rubriky světového tisku, její talent, hudební vkus a snad (stále ještě?) umělecká umanutost v kontextu se stále ještě velmi mladým věkem z ní dělají jednu z nejpozoruhodnějších osobností dnešní popmusic.

Nick Johnstone: Amy Amy Amy
Jota, 142 stran
Hodnocení iDNES.cz: 70 %