Většinu z oněch třinácti raných textů Nabokov pro knihu Odlesky západu slunce a jiné povídky přepracoval a doplnil krátkým vysvětlujícím textem. Je milé číst tyto spiklenecké "návody ke čtení", jimiž se bavil stárnoucí spisovatel, který si asi vysnil, jak zmate čtenáře a kritiky. Hned k úvodní a titulní povídce uvedl: "Velice pochybuji, že jsem to byl já, kdo na tuto povídku kdysi uvalil ohavný název Katastrofa... Dal jsem jí teď nový název, který má trojí výhodu: odpovídá tematickému pozadí povídky, dozajista zmate čtenáře, kteří 'přeskakují popisy', a určitě rozzuří recenzenty."
Nejčastějšími hlavními postavami těchto literárně mistrovských, stylisticky dokonalých povídek jsou emigranti. Je zajímavé sledovat, jakou neskrývanou ironii a distanci věnuje autor právě těmto krajanům, kteří se v cizině dál angažují politicky po způsobu nepoučitelných amatérů. V povídce Zvonek u dveří je zobrazen jistý Leščejev - člověk, který se stále opakuje a ojedinělých návštěvníků z komunistického Ruska se ptá: "Tak co, už melou z posledního?" V povídce Zaneprázdněný člověk je to Grafickij, človíček žijící život "prázdné existence ruského emigranta třetí kategorie" a básník bůhvíjaké kategorie, jenž stále píše své "aktuální" verše a toporně rýmuje slova "víly" a "Džugašvili".
Z Nabokovových příběhů přímo čiší ono bizarní a děsivé tajemství lidských životů, které jsou tak dokonale marginální a fádní, že ani majestát smrti jim nedokáže propůjčit aspoň chvilkové zdání důležitosti a velikosti.
Vladimir Nabokov: Odlesky západu slunce a jiné povídky. Překlad Pavel Dominik. Volvox Globator, Praha 1998, 142 stran, náklad a cena neuvedeny.
Nejčastějšími hlavními postavami těchto literárně mistrovských, stylisticky dokonalých povídek jsou emigranti. Je zajímavé sledovat, jakou neskrývanou ironii a distanci věnuje autor právě těmto krajanům, kteří se v cizině dál angažují politicky po způsobu nepoučitelných amatérů. V povídce Zvonek u dveří je zobrazen jistý Leščejev - člověk, který se stále opakuje a ojedinělých návštěvníků z komunistického Ruska se ptá: "Tak co, už melou z posledního?" V povídce Zaneprázdněný člověk je to Grafickij, človíček žijící život "prázdné existence ruského emigranta třetí kategorie" a básník bůhvíjaké kategorie, jenž stále píše své "aktuální" verše a toporně rýmuje slova "víly" a "Džugašvili".
Z Nabokovových příběhů přímo čiší ono bizarní a děsivé tajemství lidských životů, které jsou tak dokonale marginální a fádní, že ani majestát smrti jim nedokáže propůjčit aspoň chvilkové zdání důležitosti a velikosti.
Vladimir Nabokov: Odlesky západu slunce a jiné povídky. Překlad Pavel Dominik. Volvox Globator, Praha 1998, 142 stran, náklad a cena neuvedeny.
