Vaše koncerty jsou vyhlášené emotivními reakcemi fanoušků, někteří prý propukají i v pláč.
Ano, měli jsme několik skutečně emocionálně vypjatých vystoupení. Na našich koncertech to funguje tak, že s čím přijdete, to dostanete. Když přijdete na White Lies s cynickou náladou, tak se asi nebudete dobře bavit. Když se do toho položíte, písničky se vás emocionálně dotknou. A o to se i snažíme.
Co nejpodivnějšího se vám v tomhle směru přihodilo?
Podobně jako pro mnoho jiných kapel to byl zážitek z turné v Japonsku. Tamní fanoušci jsou úplně jiní. Jsou odevzdaní hudbě a všemu, co s jejich oblíbenou kapelou souvisí. Dostávali jsme od nich opravdu zvláštní zprávy. Naše písničky nepřirovnávali k věcem od jiných kapel, ale rozepisovali se o tom, co v nich vyvolávají za pocity. A to včetně poetických a zvláštních detailů. Když jsme hráli v Japonsku poprvé, vyšlo tam asi jenom dva dny předtím naše promo EP, které nás mělo představit. Proto nás překvapilo, když jsme dorazili první den do hotelu a už tam s ním čekalo asi sedm fanoušků na podpisy. Takové odevzdání kapele jsem jinde neviděl a musím říct, že to docela zvedne sebevědomí.
Na tom EP byla vaše první úspěšná skladba Unfinished Business?
Ano. To je vlastně úplně první písnička White Lies. Tehdy jsme si dokázali, že umíme napsat zajímavé věci, a položili jsme se do toho. Když jsme tu skladbu napsali, všechno se změnilo. Víc jsme se na kapelu soustředili. Dřív jsme neměli tušení, jaký tomu dát směr.
Co bystě dělali, kdyby to nevyšlo?
Asi bychom byli na univerzitě. Všichni jsme tam nakonec měli namířeno. Já chtěl studovat filozofii v Manchesteru. Když jsme ale dopsali tu písničku Unfinished Business, rozhodli jsme se, že z toho musíme ještě ten rok něco dostat, a vrhli jsme se na muziku.
Není zrovna obvyklé, aby bubeník studoval filozofii!
Já vím! Beru to jako kompliment. Ale mě to fakt zajímá. I na turné se snažím brát si s sebou filozofické knížky, ale dost s nimi bojuju. Musím na ně být ve správném rozpoložení, a to se mi už dlouho nestalo. Nedávno jsem si vzal i Freudův Výklad snů a hrozně se do něj chtěl dostat. Zjistil jsem ale, že ten starý jazyk je pro mě strašnou bariérou. Jednou tu knížku ale dočtu, slibuju. Naposledy jsem to zkoušel před třemi měsíci. Dostal jsem se do půlky.
