Milan Kňažko v režii Jiřího Svobody hraje muže, který se po válce vrací do česko-německého pohraničí pomstít udavači za smrt svých blízkých - a najde Němku, jíž zase krutě ublížili Češi. „Je to látka jako stvořená pro Svobodu,“ říká Kňažko.
Vzpomenete si ještě na vaše první setkání?
Jistě. Bylo to před pětadvaceti lety, když mi Jiří Svoboda svěřil hlavní roli vynálezce Františka Křižíka ve dvoudílné televizní inscenaci Oblouk světla. A moc dobře si pamatuji, že hrát v češtině pro mě tehdy nebylo vůbec jednoduché. Pak jsme společně natočili ještě filmy Zánik samoty Berhof, Papilio, Jen o rodinných záležitostech...
Proč jste si vzájemně tak padli do noty?
Dělá se mi s ním dobře. Kdykoli ode mě Jiří Svoboda něco chce, používá týž úhel pohledu, který je blízký i mému vnímání. Navíc si vybírá dramata, v nichž jde o všechno, příběhy odehrávající se v krajních situacích. Buď život, nebo smrt, jinou než mezní volbu hrdinové nemají. Takový silný rámec má i Boží duha.
Dá se říci, že jste s režisérem Svobodu přátelé?
Věřím, že ano, já rozumím jemu, on rozumí mně. Ale Jiří Svoboda mi nedává role proto, že jsme přáteli. Je tomu přesně naopak: teprve díky práci jsme se spřátelili a dnes už si nemusíme navzájem nic složitě vysvětlovat.
Boží duha je drsný skoro thriller, od znásilnění po scénu s rakví, ale vy ještě přitvrdíte - hrajete po boku Dagmar Veškrnové v psychothrilleru Normal sériového vraha.
Ano, Normal je žánrově ryzí psychothriller, scénář se mi líbil a režisér Julius Ševčík má také vidění světa, které je mi blízké. Dialogy s mou filmovou manželkou Dagmar Havlovou teprve točíme, nejprve jsme dělali scény vražd - ale ne všech, nebojte se. To není film, který by se vyžíval v hromadě mrtvol, hlavní roli tu hraje křehká hranice mezi normálností a šílenstvím.
Točíte často v Česku - na Slovensku je pořád málo šancí?
Finančně se situace na Slovensku zlepšila, peníze na filmy budou, teď jen najít i dobré scénáře a talentované lidi, aby se vedle kvantity zvýšila i kvalita. Já jako penzista si vybírám jen věci, které mě opravdu zajímají, z nichž mám pocit, že mi něco přinášejí. Takže teď se soustředím na Normal a na podzim zas na divadlo.
