Brzy čtyřiaosmdesátiletý herec, kterého si filmoví a televizní diváci pamatují ze seriálů Vlak dětství a naděje, Bylo nás pět, Četnické humoresky či snímku Babí léto, přebíral cenu za celoživotní mistrovství viditelně dojatý. Vedle svých rodičů a učitelky Vlasty Fabianové poděkoval i „štěstěně a Thálii, že se mohl šedesát let procházet po prknech, která znamenají svět“.
Thálie 2015 |
Berete to jako největší ocenění vaší herecké kariéry?
Opravdu ano, opravdu jsem si to velice považoval a byl jsem z toho dojatý. To je velká záležitost.
Vy jste přitom dostal třeba Českého lva.
To jsou dvě rozdílné kategorie. Tamto bylo za jednu roli, kdežto tohle bylo celoživotní vyznamenání. Cena se jmenuje celoživotní herecké mistrovství.
Pro magazín Cen Thálie jste uvedl, že vám vadí upadající úroveň mluvy na pódiích.
Mluví se daleko hůř, než se mluvilo dřív. Nedává se takový pozor na výslovnost, na jazyk. Mluví se televizním způsobem a to je na jevišti málo.
Co by se s tím dalo dělat?
Já si myslím, že to začíná někde na škole. Je to záležitost výuky.
Během proslovu jste zmínil, že se vám stýská po herecké etice. Mohl byste to rozvést?
Víte, dřív vždycky herec upřednostňoval před vším divadlo, bylo herci nedotknutelné. Teď už to tak není, jsou další média, která vás polapí a tomu divadlu se člověk tak nevěnuje. Dříve všecko směřovalo k herectví divadelnímu.
Dále jste ještě řekl, že divadlo je jedno z posledních míst, kde se lidé poslouchají.
To je taky pravda, protože lidé se už neumějí poslouchat. Myslí víc na sebe než na to, co si myslí ostatní. Je to takové zvláštní sobectví. V divadle přitom lidé mezi sebou na jevišti mluví, musí se poslouchat a poslouchá je i divák.
Chystáte nyní něco nového?
Mám toho hodně, celkem sedm věcí na repertoáru. Jsem ve stálém angažmá v Činoherním klubu, hraji v Divadle v Řeznické a v Rokoku pak krásnou hru Návštěvy u pana Greena. Jestli budu do něčeho nového obsazen, zatím nevím, to se dozvím během dalšího měsíce.
