Vavro Oravec, pocházející ze Slovenska, prošel ve svém životě dlouhou poutí, která mu dala jistou dávku vnitřní síly a odráží se v jeho umění. Na počátku čtyřicátých let žil v Bratislavě a byl vychovatelem židovských dětí, jímž bylo zakázáno navštěvovat školu. Na konci války byl transportován do Osvětimi, odkud přijel přímo do Prahy a věnoval se studiu a práci lékaře, což byl už od mládí jeho sen. Z Prahy odešel až v roce 1968 do švýcarského Bernu, kde žije dodnes a pracuje tam jako zubní lékař.Vedle toho se však věnuje malířství, na které se soustředil hlavně v těch letech, které strávil v Praze. Přestože se aktivně věnoval malířské tvorbě už na sklonku třicátých let, on sám považuje za opravdové začátky své tvroby rok 1955. Původně se soustředil hlavně na malování portrétů, ale později objevil i kouzlo struktrurální umění a zobrazování krajin.
Těžko říct, co je v Oravcově malbě opravdu viděné či jen vysněné, odborná kritika chápe jeho projev jako vzpomínky - vzpomínky na děje útěšné i děsivé, tiché věci i abstraktní útvary, ze kterých je zřejmý malířův vztah k antice, křesťanství a především židovství. O tom nejvíc vypovídá Oravcův imaginární portrét Franze Kafky.
Vernisáž výstavy Žil jsem v Praze vzbudila velký zájem a umělec se tu sešel s lidmi, kteří jej kdysi poznali zblízka a to nejen s přáteli , ale s těmi, jež tu před lety maloval. Praha se tedy stala dalším tématem jeho výstav, které pořádá také v Mnichově, Londýně, Curychu či Bernu. K žádnému z těchto měst však nemá takový vztah jako k Praze, které věnoval celou jednu část ze svého vnitřního cítění. Výstava probíhá v Galerii Franze Kafky a potrvá do 9. května.
Imaginární portrét Marcela Prousta, 1999 |
Dopis Mileně, 1999 |
Imaginární portrét Mileny Jesenské II., 1998 |
Havran, 1992 |
Autoportrét, 1990 |
Kaddiš, 1990 |
Franz Kafka, 1962 |
Oběť holocaustu (portrét spisovatele E. P.), 1970 |