„Seběhlo se to tak neskutečně rychle. Ještě v pondělí jsme si dlouze telefonovali, povídali jsme si o kde čem a docela jsme se nasmáli. Samozřejmě, že došlo i na knihy,“ říká Michal Šanda.
S Josefem Hiršalem a manželi Kolářovými patřila Bohumila Grögerová k podstatným postavám československé literatury už od padesátých let. Ve spolupráci s Hiršalem vytvořila také více než 180 překladových titulů včetně Morgernsternových či Apollinairových básní.
Byla držitelkou další desítky českých i mezinárodních literárních cen za překlad i samostatnou tvorbu. Podílela se na publikacích Job-boj, Let let a Trojcestí, v roce 1996 vydala v Torstu sbírku Meandery. Následovala Branka z pantů a vzpomínková kniha Klikiháky paměti.
V roce 2009 jí vyšel Rukopis, který napsala už téměř slepá. Za něj získala Magnesii Literu jak za zásadní počin z poezie, tak za Knihu roku.
Před dvěma lety vyšla Grögerové kniha Dva zelené tóny, v níž vzpomíná na dvacátá léta minulého století, na dobu, kdy byla úplně malá. Nejnovější Můj labyrint, který vyjde v září, na ni naváže, spisovatelka tu soustředila na tři období svého života.
„Na dobu po druhé světové válce, kdy působila jako úřednice na Ministerstvu národní obrany, poté na závěr společného života s Josefem Hiršalem a nakonec se její psaní vztahuje k současnosti,“ stojí v anotaci nakladatele Pavla Mervarta. „Nemusím na psaní vyvíjet mnoho energie, vždyť stárnutím se k dětství znovu blížíme,“ říkala Grögerová o práci na Dvou zelených tónech.
„Dnes jí měli přátelé, básník Marek Stašek a spisovatelka Daniela Hodrová, přinést autorské výtisky. Bohužel už se jich nedočkala. Je jaksi v povaze lidské, že pokud zemře starý člověk, nepovažujeme to za takovou tragédii, jako když zemře člověk dvacetiletý. Jenomže Bohunka měla do posledních dnů jiskrnou zvídavou duši mladé holky,“ uzavírá Šanda.
