O úmrtí herečky informovala Česká televize, které to oznámila její dcera Zuzana Hášová. Zprávu potvrdil i Fialové přítel Josef Kubáník.
Květa Fialová působila jako víla s aristokratickou výchovou, milovala však svobodymyslné čarodějnice, okultismus a východní nauky. „Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet,“ říkávala Fialová, za jejímž úsměvem se přitom tajila mnohá životní dramata.
Celoživotní problémy ve vztahu k mužům jí způsobil okamžik z května 1945, kdy ji s pistolí u hlavy znásilnili dva sovětští vojáci, pak popravení před jejíma očima. Ve svém druhém manželství s režisérem Pavlem Hášou sice strávila šťastné půlstoletí, ale před osmi lety i její muž zemřel na Alzheimerovu nemoc.
Po válce slovenská rodačka Květa Fialová vystudovala brněnskou JAMU, prošla postupně několika oblastními scénami a od konce 50. let, zprvu ještě za éry Jana Wericha, působila v Divadle ABC, respektive v Městských divadlech pražských. Hostovala zde ještě po svém odchodu v roce 1990.
Před kamerou debutovala koncem 40. let. Stala se Marjánkou v pohádce Dařbuján a Pandrhola nebo Florindellou v Princezně se zlatou hvězdou, hrála vinohradskou vražedkyni či svůdnou andělíčkářku v seriálu Hříšní lidé města pražského. Často dostávala role šlechtičen, včetně parodie Fantom Morrisvillu.
Komedie byly vůbec její doménou, včetně slavných představení her Jezinky bezinky nebo Harold a Maud. Přirozeně přešla do rolí babiček, třeba ve filmu S tebou mě baví svět. A svou dojemně zmatenou dámou v Účastnících zájezdu okouzlila režiséra natolik, že její postavu nedokázal zabít.
Ačkoli poslední roky už musela žít v léčebně pro dlouhodobě nemocné, přesto stáří považovala za „úchvatné a osvobozující“. Smrti se nebála, protože věřila, že duše je věčná. A tvrdila, že všichni bychom měli hledat v sobě samých i v životě vždycky jenom to pozitivní.
