Podle informací serveru Blesk.cz šlo o zástavu srdce a úmrtí baletky byl přítomen i její desetiletý syn.
Horáková se narodila v Bratislavě, kde také v roce 1988 absolvovala Taneční Konzervatoř Evy Jaczové. Čtyři roky byla členkou Slovenského národního divadla a od roku 1992 přešla do pražské Laterny magiky. Jako sólistka pak tančila Paminu ve Hře o Kouzelné flétně, Ariadnu v Minotaurovi, Penelopé a Nausikaé v Odysseovi či Angeliku v Casanovovi režiséra Juraje Jakubiska, uvedla mluvčí.
V letech 2005 až 2009 vedla Horáková soubor Laterny magiky. Po připojení Laterny magiky k Národnímu divadlu tančila dál, a to například v Legendách magické Prahy Jiřího Srnce. Hostovala v Pražském komorním baletu a Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Spolupracovala také se souborem La Compagnie Commun Instant francouzského choreografa Jean-Pierra Aviotta. Za jeho několikaletého působení v Laterně magice byla jeho repetitorkou a asistentkou.
Za rok 2002 získala Horáková se svým tanečním partnerem Pavlem Knollem nominaci na Cenu Thálie za výkon v komponovaném programu Graffiti za choreografii Petra Zusky Les Bras de Mer. Zuska pro ni a Knolleho vytvořil také úspěšný duet Lyrická z roku 2008. „Pro mě osobně byla vždy inspirativní osobností, nenahraditelným jevištním partnerem a naprosto spolehlivým profesním bodem. Zanechala hlubokou stopu, kterou si budeme uchovávat,“ uvedl Knolle.
V roce 2012 se Horáková stala vedoucí baletního souboru Opery Národního divadla. Dál tančila menší role v choreografiích v operách. Tanečního světa se nevzdala ani ve čtyřiceti letech po narození syna. Letos v červenci oslavila padesátiny. Při té příležitosti v rozhovoru Tanečním aktualitám řekla: „Pokud vůbec bilancuji, tak si prostě říkám, že jsem si to užila a ničeho nelituju. Měla jsem štěstí na choreografy i taneční partnery a jsem vděčná, že u tance, který miluji odmalička, stále jsem.“
