Básnířka a překladatelka Viola Fischerová prohrála boj s rakovinou.

Básnířka a překladatelka Viola Fischerová prohrála boj s rakovinou. | foto: René Volfík, ČTK

Zemřela básnířka Viola Fischerová, držitelka dvou cen Magnesia Litera

  • 0
Ve věku 75 let podlehla básnířka a překladatelka Viola Fischerová vážnému onkologickému onemocnění. "S nemocí do posledních chvil statečně bojovala v pražské nemocnici v Motole," řekla iDNES.cz Iva Pecháčková z nakladatelství Meander, pod jehož hlavičkou Fischerová publikovala.

Jedním z těch, kdo ji v nemocnici navštívili, byl i exprezident, dramatik a spisovatel Václav Havel. Oba autoři byli totiž členy takzvané generace Šestatřicátníků, tedy literární skupiny vzniklé v padesátých letech, jež dostala název podle roku narození většiny členů.

Dílo Violy Fischerové

Propadání (1957, zadrženo cenzurou)
Zádušní básně za Pavla Buksu (1993)
Babí hodina (1994/1995, cena České literární nadace; polské vydání: Babia godzina, 2007)
Odrostlá blízkost (1996)
Divoká dráha domovů (1998)
Matečná samota (2002, nominováno na cenu Magnesia Litera)
Nyní (2004, cena Dresdner Lyrikpreis 2006)
Co vyprávěla dlouhá chvíle (Magnesia Litera 2006 za nejlepší knihu pro děti a mládež)
Předkonec (2007)
Písečné dítě (2007)
Domek na vinici (2009, Magnesia Litera 2010 v kategorii poezie)

"Naposledy jsme se viděly předevčírem, z jejího odchodu jsem skutečně zdrcená. S Violou jsme nejen spolupracovaly na jejích titulech, ona sama mi - bez nároku na honorář - pomáhala s rukopisy, které nám do nakladatelství chodily," vzpomíná Pecháčková s tím, že básnířka byla vždy velkou oporou pro začínající literáty.

Její vstup do literárního světa totiž také nebyl lehký. Dcera filosofa a rektora olomoucké Palackého univerzity Josefa Ludvíka Fischera debutovala teprve před sedmnácti lety, protože v roce 1957 se její sbírka Propadání nehodila tehdejšímu režimu.

Klidnější období zažila v šedesátých letech, kdy začala pracovat pro literární redakci Československého rozhlasu (1963). V roce 1968 emigrovala se svým budoucím mužem Pavlem Buksou do Švýcarska a k absolutoriu slavistiky přidala ještě germanistiku a historii.

Po manželově smrti (1984) se přestěhovala do Německa a později mu věnovala svůj "debut" Zádušní básně za Pavla Buksu. Podruhé se vdala v roce 1987 za spisovatele Josefa Jedličku. Do Prahy se vrátila rok po vzniku samostatného Česka.

Za své dílo bylo několikrát oceněna. V roce 2006 získala prestižní cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti a mládež (Co vyprávěla dlouhá chvíle), v letošním ročníku pak zvítězila v kategorii poezie (Domek na vinici).