Nebylo to však zdaleka poprvé, co tento fenomenální umělec navštívil českou metropoli. Poprvé přijel do Československa už roku 1931, pak zde byl těsně po válce - přiletěl tehdy z Londýna stejným letadlem jako exilová vláda v čele s Edvardem Benešem - a potom ještě několikrát, mimo jiné i roku 1992 na pozvání Francouzského institutu. "Odjíždím od vás s modlitbou, aby se vaše hodnoty nerozplynuly v úzkoprsosti a netoleranci," vzkázal tehdy svým českým příznivcům, jimž se představil jako dirigent Poděbradského symfonického orchestru v Národním divadle. V témže roce dirigoval i Státní filharmonii Brno. "Města, jako je Brno, mám rád, protože život v nich je intimnější," vyznal se umělec.
Třebaže svět vzal na vědomí Menuhina-dirigenta, nesmrtelným se stal především Menuhin-houslista. První ovace sklidil už jako sedmiletý: bylo to roku 1923, kdy měl svůj první koncert v San Francisku. O čtyři roky později vystoupil v Carnegie Hall pod taktovkou legendárního Fritze Busche. Menuhin, který se narodil v New Yorku ruské židovské rodině, vzdělával se v Paříži a trvale žil v Londýně, poté začal oslňovat svou kultivovanou hrou a promyšlenou koncepcí interpretovaných skladeb i publikum v ostatních hudebních centrech. Traduje se, že po jednom koncertě v Berlíně za ním přišel slavný fyzik Albert Einstein a zvolal: "Teď vím, že na nebi je Bůh!"
Menuhin neúnavně podporoval mladé umělce, aktivně se účastnil veřejného života a vyslovoval se k palčivým politickým otázkám. Po masakru na pekingském náměstí Tchien-an-men odmítl hrát v Číně, pořádal charitativní koncerty pro Palestince a v říjnu 1996 uspořádal vystoupení v Sarajevu, které se vzpamatovávalo z tříleté války. Jako přesvědčený humanista proslul svou kritikou NATO. Loni v lednu se v debatě v bruselském Kongresovém paláci dokonce střetl s generálním tajemníkem NATO Javierem Solanou. "Kéž by vám Bůh nadělil jako mně nějakou partituru, abyste věděl, kam směřujete; to by bylo velmi užitečné," popřál politikovi Menuhin. "V rukou bankéřů nejsme o nic bezpečnější než v rukou vojáků," prohlásil umělec, jenž do posledních chvil věřil v očistnou sílu hudby. Jeden z jeho dětských snů - přednesem Bachovy skladby v Sixtinské kapli nastolit ve světě mír - se mu už nesplnil.
Třebaže svět vzal na vědomí Menuhina-dirigenta, nesmrtelným se stal především Menuhin-houslista. První ovace sklidil už jako sedmiletý: bylo to roku 1923, kdy měl svůj první koncert v San Francisku. O čtyři roky později vystoupil v Carnegie Hall pod taktovkou legendárního Fritze Busche. Menuhin, který se narodil v New Yorku ruské židovské rodině, vzdělával se v Paříži a trvale žil v Londýně, poté začal oslňovat svou kultivovanou hrou a promyšlenou koncepcí interpretovaných skladeb i publikum v ostatních hudebních centrech. Traduje se, že po jednom koncertě v Berlíně za ním přišel slavný fyzik Albert Einstein a zvolal: "Teď vím, že na nebi je Bůh!"
Menuhin neúnavně podporoval mladé umělce, aktivně se účastnil veřejného života a vyslovoval se k palčivým politickým otázkám. Po masakru na pekingském náměstí Tchien-an-men odmítl hrát v Číně, pořádal charitativní koncerty pro Palestince a v říjnu 1996 uspořádal vystoupení v Sarajevu, které se vzpamatovávalo z tříleté války. Jako přesvědčený humanista proslul svou kritikou NATO. Loni v lednu se v debatě v bruselském Kongresovém paláci dokonce střetl s generálním tajemníkem NATO Javierem Solanou. "Kéž by vám Bůh nadělil jako mně nějakou partituru, abyste věděl, kam směřujete; to by bylo velmi užitečné," popřál politikovi Menuhin. "V rukou bankéřů nejsme o nic bezpečnější než v rukou vojáků," prohlásil umělec, jenž do posledních chvil věřil v očistnou sílu hudby. Jeden z jeho dětských snů - přednesem Bachovy skladby v Sixtinské kapli nastolit ve světě mír - se mu už nesplnil.
