Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel Vladimír Vlasák, ryzí hudební kritik a spolupracovník MF DNES

  19:10aktualizováno  19:10
Kritiky nemívají umělci v lásce, existují však světlé výjimky. Hudební publicista Vladimír Vlasák, dlouholetý redaktor a spolupracovník MF DNES, k nim patřil. Zemřel po dlouhé těžké nemoci v pátek v noci, krátce před svými pětapadesátinami.

Hudební redaktor MF DNES Vladimír Vlasák v roce 2006 | foto:  Michal Sváček, MAFRA

"Byl to ryzí člověk i kritik, jeden z mála, u nichž víte, že má muziku opravdu rád. Psal o ní takříkajíc srdcem a přitom k věci, přesně věděl, o čem píše, nepředváděl vlastní exhibice jako jiní. Byl mi blízký a vždycky jsem si ho vážil," vzpomíná Vladimír Mišík.

Vlasák sice nejprve na přelomu 70. a 80. let vystudoval Vysokou školu dopravy a železničních spojů v Žilině, ale během osmdesátých let se z pozice sběratele desek, hudebního nadšence, kterému v osmi letech učarovaly písničky Semaforu, a čtenáře časopisu Melodie stal jedním z jeho výrazných autorů. Za své učitele označoval Jiřího Černého, Petra Dorůžku či Františka Horáčka.

Čeština Micka Jaggera

V osmdesátých letech absolvoval kurz hudební publicistiky při tehdejší Sekci mladé hudby a stal se spoluautorem hudebního samizdatu Špaček. V devadesátých letech si potom vzdělání doplnil o scenáristiku na FAMU a byl jedním z nejdůležitějších členů první redakce časopisu Rock & Pop. "Ačkoliv byl povahou spíš folkař než rocker, dokázal vždy psát o obojím. A dokonce i o popu osmdesátých let, který svým nenapodobitelným sarkastickým stylem dokázal zesměšnit," vzpomíná na Vlasáka hudební publicista a někdejší šéfredaktor časopisu Vojtěch Lindaur. "Prožili jsme společně i první festival v Glastonbury, což naše přátelství ještě utvrdilo. Vláďa se pak vrhl do světa deníků, ale i tam se snažil být vždycky vtipný a věcný," vzpomíná Lindaur.

Recenze a glosy Vladimíra Vlasáka

V roce 1994 se Vlasák stal na dvanáct let hudebním redaktorem MF DNES, s jejíž kulturní redakcí externě spolupracoval až do své smrti. Psaní bylo jeho vášeň, nepřestal s ním ani přes vleklé onemocnění. Ještě loni v listopadu jeden z posledních větších článků, které do novin napsal k padesátému výročí Rolling Stones, ukončil optimistickou vzpomínkou na to, jak se Mick Jagger při posledním koncertě učil v zákulisí několik českých frází. "Jestli to bude možné po padesáti letech existence kapely, rád bych si ty Jaggerovy věty ještě někdy poslechl," přál si tehdy Vlasák.

Kromě novinových článků se věnoval i knižní produkci. Za pozornost stojí zejména jeho kniha Folkaři s podtitulem Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny. Unikátním způsobem v ní zpracoval historii tuzemského folku do roku 1989 a zachytil společenský význam žánru, který pomáhal podkopávat železnou oponu. "Vlasákovi Folkaři jako celek, jako autorský a ediční čin bezesporu nemají u nás zatím precedens a bůhví, kdy budou mít následovníka či konkurenta. Každý, kdo se bude do dějin českého folku znovu pouštět, se bude muset pomyslně popasovat s Vlasákem a v neposlední řadě z něj i čerpat," vystihl důležitost jeho knihy v dobové recenzi Ondřej Bezr.

V branži plné eg

"Byl to člověk, který znal dokonale branži a nesmírně pečlivě a svědomitě zpracovával informace. A také jeden z mála, kterého to opravdu bavilo. Navíc se s ním skvěle povídalo také jako s kamarádem," vzpomíná na Vlasáka hudebník Jan Neckář, se kterým napsali biografii jeho bratra Václava Neckáře.

V branži plné velkých eg a vyhrocených názorů ze strany hudebníků a novinářů Vladimír Vlasák vždy vynikal svou slušností a věcností, se kterou uměl kritiku podat. Když musel někoho ztrhat, trpěl u toho, ale poctivě to udělal. Díky tomuto přístupu, důslednému ctění novinářského řemesla a psaní bez předsudků se proto po celou dobu své novinářské  kariéry těšil velké úcty mezi muzikanty i kolegy napříč žánry i generacemi.

Autoři: ,



Nejčtenější

GLOSA: Pharrell Williams na Colours zklamal víc než deštivé počasí

Pharrell Williams s kapelou N.E.R.D. na Colours of Ostrava (18. července 2018)

První den letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava přilákal velké množství návštěvníků, jeho vyvrcholením byl...

Mamma Mia! Muzikál je zpět, se Streepovou, Brosnanem i babičkou Cher

Záběr z pokračování snímku Mamma Mia!

Filmařsky sice žádná sláva, ale nakažlivá nálada, výteční herci a písně skupiny ABBA vylepšili před deseti lety...



VIDEO: Buď zemře hladem, nebo mezi žraloky. Útěk znovu zkusí Motýlek

Motýlek

Koncem září přijde do kin nová verze slavného dramatu Motýlek. Roli muže, který se snaží uprchnout z trestanecké...

RECENZE: Mamma Mia! Druhý díl filmového muzikálu se málem uvzlyká

Z plakátu k filmu Mamma Mia 2

Když se romantický kýč zbaví živelnosti, co mu zbude? Sladkobolnost. Právě to se přihodilo druhému dílu úspěšného...

RECENZE: Utoya, 22. července je přímý přenos masakru. Ale proč?

Z filmu Utoya, 22. července

Nic než strach. Cílený, přiživovaný, stupňovaný strach o děti. To je norský film Utoya, 22. července, který se po sedmi...

Další z rubriky

GLOSA: Loni pomohli Stounům, letos Kaleo víc než potěšili Ostravu

Kaleo na Colours of Ostrava (19. července 2018)

Jednotícím prvkem druhého dne Colours of Ostrava byl opět vytrvalý, byť naštěstí jen mírný déšť. Ale také neutuchající...

Do koncertů dáváme vše, slibují Future Islands před Colours

Kapela Future Islands

Jako každý rok, i letos nabízí festival Colours of Ostrava řadu tuzemských koncertních premiér. Synthpopová kapela...

Královny Středomoří odstartují hudební výlet po jižním pobřeží

Véronique Gens přijela z Francie.

Jmenovaly se Armida, Faidra či Kirké, spojovala je krása, dramatické osudy, ale také moře, u něhož se jejich příběhy...

Najdete na iDNES.cz