Jméno římského rodáka svět uslyšel poprvé, když bylo Sordimu pouhých třináct let. Tehdy zvítězil v soutěži amerického studia MGM o nejlepšího imitátora komika Olivera Hardyho - mimochodem později daboval druhou "půlku" slavné dvojice, Stana Laurela.
V mládí Sordi vystřídal několik příležitostných zaměstnání. Poté, co jeho rodina přesídlila do Milána, dělal poslíčka či jako obchodní cestující prodával žiletky. Herectví studoval jen krátce, zkušenosti sbíral spíše u kočovné divadelní společnosti, v kabaretech a na operetních scénách. Od konce třicátých let se Sordi objevoval i před kamerou, ale teprve poté, co se proslavil jako hostitel známých osobností v poválečném rozhlasovém pořadu Hovoří k vám Alberto Sordi, začal dostávat i role rozsahem větší a obsahem zajímavější.
Jeho nejslavnější sérii zahájily počátkem padesátých let dva snímky Federika Felliniho, satirický Bílý šejk v roce 1952 a rok nato Darmošlapové. "Pak se naše cesty rozešly: Fellini se vydal za fantazií, a tak se stal jediným i jedinečným. Já jsem zůstal jedním z mnoha, ale dělám to, co umím - žánr komedie, která vychází z reality," vysvětlil Sordi při své návštěvě Prahy v roce 1996.
Sordiho specialitou se staly takzvané "komedie po italsku", v nichž se smích mísí s pláčem a radost s hořkostí. "Ztvárňoval typického malého Itala: muže venkovsky bodrého a hodného, římsky hlučného a chvástavého, trochu ztřeštěného i melancholického, žárlivého i odpouštějícího, záletného i klamaného," napsal o Sordiho rolích Miloš Fikejz v knize hereckých portrétů.
Kdykoli se setkal s vrcholnými režiséry, dostával Sordiho výraz složitější, mnohdy tragikomický tón. V Monicelliho Velké válce nastupoval před popravčí četu, s válečným tématem se setkal i v Comenciniho snímku Všichni domů. V Zampově tragikomedii Hezký charakterní Ital v Austrálii hledá krajanku za účelem sňatku si nemotorně sháněl manželku na inzerát, ve Vysoké karetní hře byl smolařským hráčem, v Měšťáčkovi úředníkem zdrceným smrtí syna. Časem začal sám psát scénáře a režírovat, z tohoto období jsou známé Sordiho snímky Ital v Americe či Vím, že víš, že vím.
Přesto zůstal v očích diváků především hercem, který je chytře a vkusně bavil i dojímal, například v Afrických dobrodružstvích či v Nových strašidlech. Za své herecké mistrovství získal řadu italských cen - Donatellových Davidů, prestižního Stříbrného medvěda z Berlinale 1972 mu vynesla role v dramatu Zatčen na hranicích. Za celoživotní dílo dostal v roce 1995 Zlatého lva v Benátkách.
Sordi se nikdy neoženil, neměl děti, žil v péči svých sester a věnoval se výhradně své práci. Ani politicky se neangažoval. "Chodím volit - to stačí. Politiku dělám nepřímo ve filmech: strefuji se do všech, kteří si to zaslouží," řekl na pražských Dnech evropského filmu. A dodal: "Ostatně svých více než sto padesát snímků považuji za výmluvné svědectví o dějinách Itálie."
|
Římané: Jeho veselí a úsměv nám budou strašně chybět |
|
Dvě stě metrů od světoznámých Caracallových lázní, kousek od křižovatky, na které začíná via Appia Antica, uprostřed pinií a platanů stojí vilka, v níž léta žil a včera zemřel světoznámý italský herec Alberto Sordi. Až do posledního okamžiku se o něj starala jeho sestra Amelia. Zpráva Věčným městem otřásla. "Sordi byl posledním z velikánů italského poválečného filmu, hluboce poznamenal život Itálie, nejen kinematografie. Je to obrovská bolest," prohlásil římský starosta Walter Veltroni k zástupu Římanů, kteří se sešli před Sordiho vilou. Od včerejšího odpoledne jsou hercovy pozůstatky vystaveny na římské radnici - Kapitolu. Zítřejší pohřeb bude pro velký zájem veřejnosti v bazilice Sv. Jana v Lateranu. "Ve filmech zosobnil průměrného Itala s jeho klady i slabostmi, troškou zlomyslnosti a cynismu, ale i veselostí, nezdolným optimismem a velkorysostí v těžkých dobách," řekl o něm režisér Ettore Scola. Pro Sofii Lorenovou to byl šok: "Alberta jsem už rok neslyšela. Nevěděla jsem, že je nemocný. Mnoho jsme si spolu nezahráli, ale byli jsme spřízněné duše." Italský prezident Carlo Azeglio Ciampi dodává: "Je to velká ztráta pro italskou kulturu. Sordi byl tím nejlepším vyslancem, kterého si Itálie mohla přát." I předseda filmového festivalu v Cannes Gilles Jacob je dojat: "Přišli jsme všichni o velkého herce a upřímného přítele. Mnoho z nás se zamilovalo do Itálie pro jeho filmy." O Sordim kolovaly početné historky. Nikdy se neoženil a dokázal vždy udržet v tajnosti své milostné vztahy. "Nebylo jich málo," přiznal při oslavách 80. narozenin. Mluvilo se též o jeho údajné lakotě. "Lakomý nebyl, ale že by se předal, to se nedá říci," popsali římští taxikáři svého klienta. "Ale milovali jsme ho, byl to obyčejný člověk jako my. Jeho smích nám bude chybět." JOSEF KAŠPAR |
 Italský herec Alberto Sordi na 58. MFF v Benátkách |
 Herec a režisér Alberto Sordi na návštěvě v Praze v roce 1996. |
 Alberto Sordi, italský herec, režisér a scénárista v Praze na návštěvě v roce 1996. |
 Šestasedmdesátiletý herec a režisér Alberto Sordi na návštěvě v Praze v roce 1996. |
